Vila stojí na nároží ulic Vinařské a Lipové ve svažitém terénu. Ten je upraven do terasových kamenných stupňů, které vytvářejí podnož stavby. K dvoupatrovému objektu tvaru kvádru jsou na úrovni přízemí přisazeny další drobnější hranolové objemy, půdorysná dispozice má tvar neúplného hranatého písmene U. V užším a kratším rameni jsou situovány pomocné provozy, v protilehlém rameni jsou garáže. Širší a delší trakt sloužil jako pobytové a odpočinkové prostory pro rodinu. Wiesner použil svoje osvědčené schéma organizace prostoru do tří funkčně oddělených částí. Společenský život rodiny situoval do přízemí hlavního traktu. Hlavním vstupem se přes předsíň a obytnou halu, které dominuje schodiště do patra, vcházelo do obytného prostoru a jídelny, dekorované dřevěným stropem z příčně položených trámů a dekorativně proložených trámků ve tvaru písmene I a X a vybavené krbem obloženým mramorem Paonazzo. Patro bylo soukromé, nacházely se zde ložnice rodičů, dětí, pokoj pro hosty, dvě koupelny, toalety a šatna. Pomocné prostory a obytné místnosti personálu vily byly soustředěny v samostatném křídle, které bylo vertikálně propojeno točitým schodištěm a obsahovalo rovněž kuchyni, přípravnu jídel a nákladní výtah. Vnitřní organizace provozu se promítá i do vnějšího vzhledu užitím různých typů oken. Zdvojená horizontálně členěná anglická okna jsou u reprezentačních pokojů v přízemí, další, rovněž horizontálně dělená, avšak jednoduchá, jsou u pokojů dětí a rodičů. Pomocné prostory osvětlují okna, která jsou členěna svisle. Všechna okna byla opatřena atypickým mosazným kováním vyrobeným údajně podle Wiesnerova návrhu, které se vyskytuje i v řadě dalších jeho staveb. Dveřní a okenní otvory jsou lemovány travertinovými šambránami. Terasy umístěné na jednotlivých podlažích postupně přecházejí přes všechny úrovně vily až do nejvyšší úrovně nad služebním křídlem a poskytují pohledy na kaskádovitě upravenou kultivovanou zahradu situovanou na jih. Při pohledech na fasády vily upoutají horizontální linky subtilních parníkových zábradlí lemujících všechny terasy i zdvojené okno mírně předsunuté zimní zahrady s hustými nůžkovými mřížemi. Nejdůmyslněji členěné je jižní průčelí do zahrady, kubus jídelny je zde odlehčen volnou sallou terrenou. Omítky v šedomodré barvě dodávaly vile elegantní vzhled. Objekt je celkově v dobrém technickém stavu s výjimkou několika konstrukcí (např. rozevírací nůžková mříž výstupu na severní terasu, betonové schodiště této terasy, některá schodiště v zahradě), obyvatelé jednotlivých bytů se o svůj a společný majetek dobře starají. Objem objektu zůstal zachován, pouze v nejvyšším podlaží přibyla nenápadná vestavba. Uvnitř byly provedeny dispoziční úpravy, které si vynutilo rozdělení domu na pět bytů, úpravy se ale děly relativně citlivě. Výplně otvorů (okna, některé dveře) včetně kování jsou původní. Dále se v objektu zachovalo vnitřní dřevěné přímé schodiště včetně dřevěného zábradlí a dřevěných nášlapů a parapetů, dřevěného soklu a mosazných upevňovacích lišt pro koberec, točité schodiště s původními dřevěnými nášlapy, zábradlím a keramickým soklem, krb obložený mramorem Paonazzo, (mramor typu Paonazzo se těží pouze v jednom místě rozlehlé části italských carrarských lomů, Wiesner ho ve svých stavbách často používal), původní topný registr ústředního vytápění v hale, kovová dvířka shozu na odpadky, prosvětlení chodeb a sklepních prostor ze sklobetonových tvárnic, venkovní travertinové šambrány, kamenná podezdívka domu z haklíkového zdiva a schody do zahrady z tufitu, travertinová a žulová dlažba dvora a okolí domu, žulové kamenné zídky a terasové úpravy v zahradě a kamenná podezdívka domu. Nábytek se v interiéru nezachoval. Objekt je užíván jako bytový dům, původní vila pro jednoho uživatele byla rozdělena na pět samostatných bytů. Účel užívání se ale nezměnil.