Čtyřkřídlá, k jižnímu průčelí farního kostela přiléhající jednopatrová budova, krytá sedlovou střechou s vnitřním dvorem, k níž se na jihovýchodě připojuje budova prelatury s konventem. Průčelí konventu člení v přízemí bosáž, tvořící sokl pilastrům, nesoucím zalamující se kladí s nízkým polopatrem, členěným lisenovými rámy. V přízemí umístěný portál doplňuje vlys s pamětním nápisem, letopočtem 1617 a znakem probošta Matyáše Gašínského z Gašín. Fasády do rajského dvora jsou hladké, v přízemí doplněné opěrnými pilíři. Vysoká okna ambitu mají nad záklenky stopy původních lomených záklenků. K ambitu přistavěná jedno a dvoupatrová prelatura vytváří směrem k jihu otevřený dvůr, jehož západní křídlo navazuje v pravém úhlu na starý konvent, východní tvoří součást uzavřeného obdélníku barokního konventu. Průčelí prelatury na vnější i dvorní straně člení lisenové rámy a korunní římsa. V západním jednopatrovém křídle umístěn vstupní kamenný portál v rámu s ušima, přecházející v nástavec se znakem probošta Patricia Vavřince Lehmanna a letopočtem 1723. Na římse mezi dvěma vázami růžemi ovinutá kartuš s reliéfem Panny Marie. Ve dvoře mu odpovídá stejný portál s reliéfem sv. Augustina. Dvoupatrové východní křídlo zdůrazněno v ose sdruženými pilastry, mezi něž ve výši 1. patra vložena nika se sochou Žehnajícího Krista. Na soklu sochy letopočet 1744 a sdružený znak kláštera a probošta Jana Glätzla. K tomuto křídlu je připojen barokní konvent s bohatě členěným, konkávně zvlněným dvoupatrovým průčelím se dvěma nárožními a středním rizalitem. Jádro stavby (křížová chodba) z konce 14. století, barokní přestavba zahájena kolem roku 1720 (prelatura), 1728 (refektář), 1737 konvent s knihovnou. Socha Salvátora na fasádě klášterního dvora od Jana Kammerreita.