Z obdélného půdorysu zámeckého objektu vystupuje při západním boku krátké křídlo s vjezdem do dvora a polygonální rizalit při JV nároží. Novodobě upravený exteriér zámku člení nerámované okenní otvory a široké pásy lizén, které se na průčelí uplatňují akcentovanou plasticitou; profilace korunní římsy je méně výazná. Otvor vjezdu na západním průčelí lemuje plasticky vystupující archivolta s ozuby na vnějším obvodu. Nad vchodem se uplatňují dvě úzká okénka polokruhově zaklenutá. Dvorní průčelí jádra objektu prolamuje vstupní otvor s pozdně renesančním portálkem, jehož součást tvoří dvojice toskánských sloupků; analogický časový horizont reprezentují fragmenty sgrafita pod korunní římasou. Severní trakt stávajícího objektu, s valenými klenbami a křížovými, představuje pravděpodobně stavební etapu z konce 16. století. Rozšíření objektu došlo zřejmě na počátku 30 války; zásadnější stavební činnost, po zřejmě dílčích barokních úpravách, se projevila v klasicismu přestavbou schodiště a přilehlých komunikačních prostor v jižním traktu, zaklenutých plackovými klenbami. Zbývající část přízemí je plochostropá. V podstatě dispozičně i formálně představuje analogickou situaci první patro. Valeně zaklenutá je rovněž kaple sv. Jana Křtitele v západním křídle. Nápadná je diference rozvrhu sklepů a prvního podlaží. Objekt dvoupatrové sýpky je situovaný při hlavní komunikaci, severovýchodně - nedaleko od zámku. Podélná osa obdélného půdorysu budovy probíhá paralelně s komunikací - ZV směrem.