Historie města Benešova nad Ploučnicí sahá do 1. pol. 13. stol. První písemná zmínka je doložena k roku 1311. Jméno města bylo patrně odvozeno od Beneše z rodu Michaloviců, držitele nedalekého hradu Ostrý (Scharfenstein) u Františkova nad Ploučnicí, historicky byly užívány především názvy Bensen, Pensen nebo Benessow. Jako město je Benešov uváděn od roku 1392. V době husitských válek již bylo město opatřeno zděnými hradbami a příkopy, pozůstatky městské fortifikace jsou dodnes patrné v podobě reliktů, valů a terénních stop v blízkosti zámeckého areálu a kostela (č. r. ÚSKP 35081/5-3571). Rychlým stavebním vývojem prošlo město zejména v průběhu 16. století díky rozsáhlým aktivitám Salhausenů, jejichž dílem je renesanční podoba Horního a Dolního zámku. Do renesančního období spadá i realizace dalších zámeckých paláců v Zámecké ulici a dokončení stavby kostela Narození Panny Marie. Skupina renesančních staveb představuje mimořádně hodnotný soubor architektury tzv. Saské renesance. Mezi dochované renesanční stavby vedle zámeckého okrsku patří Schönfeld-Kranachův dům v kostelní ulici č. p. 71 (č. r. ÚSKP 36496/5-3586) a dům č. p. 17 na náměstí Míru (č. r. ÚSKP 22308/5-3592). Ve stínu renesančního rozvoje města stojí barokní epocha, kterou reprezentuje jedna z dominant hlavního náměstí – sloup P. Marie Immaculaty, barokní statue s bohatou sochařskou výzdobou (č. r. ÚSKP 24973/5-3583). Podle stabilního katastru byla ve čtyřicátých letech 19. století zástavba Benešova nad Ploučnicí z převážné části spalného charakteru. Drtivá většina této zástavby ale nevratně zanikla ničivým požárem v roce 1863, během kterého shořelo 116 domů a který vyvolal rychlou přestavbu celého historického jádra Benešova nad Ploučnicí. Tu poznamenal i rychlý růst města v souvislosti s rozvojem průmyslu. Starší roubené nebo hrázděné stavby nahradily zděné objekty. Tradiční lidová architektura je v soudobé zástavbě města dochovaná ojediněle, na území MPZ se jedná např. o č. p. 398 v Palackého ulici (č. r. ÚSKP 45697/5-3589) nebo č. p. 381 (č. r. ÚSKP 45697/5-3589) v ulici Husova. Stavební rozvoj města pokračoval v první polovině 20. století, z roku 1905 je historizující víceúčelová budova radnice na náměstí Míru, z meziválečného období pochází také novostavba kinobudovy v ulici Čapkova (č. p. 477) od českolipského architekta Richarda Brosche, bohatě je ve stavebním fondu zastoupena individuální výstava rodinných domů vilového typu z první třetiny 20. století, z tohoto souboru je jako kulturní památka chráněna vila č. p. 416 v Smetanově ulici (č. r. ÚSKP 105814). Stavební vývoj v období po roce 1945 v městském jádru výrazněji stagnoval, nová výstavba v podobě budování panelových sídlišť probíhala především na okrajích města. Městská památková zóna Benešov nad Ploučnicí byla prohlášena v roce 1992. Areál Horního a Dolního zámku včetně Strachfeldovského a Konojedského paláce je Národní kulturní památkou. Území městské památkové zóny zahrnuje zámecký areál s navazující palácovou zástavbou Zámecké ulice a prostorem kostela Narození Panny Marie, na východě je zóna vymezena částí ulice Palackého, směrem k jihu pokračuje ulici Žižkova, ze které směřuje k Ploučnici, na západě pak hranici tvoří ulice Komenského. Jako solitérní enkláva zónu doplňuje areál městského hřbitova založeného v 80. letech 19. století s dominantou novorenesanční hrobky továrníka Mattausche (č. r. ÚSKP 102539). Nejhodnotnější část MPZ tvoří zámecký areál. Vedle tohoto souboru staveb Saské renesance je většina stavebního fondu tvořena objekty z přelomu 19. a 20. století. Z architektonického hlediska je kvalita i výraz zástavby různorodý, zahrnuje řadu významných objektů od raného novověku po první polovinu 20. století. Městské interiéry jsou charakteristické v jádru města řadovou zástavbou domů s výtvarně pojednanými fasádami, městské domy doplňují prostory dvorků a vnitrobloků. Vedle převládajících historizujících fasád z přelomu 19. a 20. století je v zóně zastoupena i moderní architektura 20. století. Městské jádro nebylo po roce 1945 výrazněji zasaženo stavební činností, řada objektů ale byla postižena nevhodnými drobnými stavebními úpravami na sklonku 20. století. Současný stavebně technický stav objektů v území MPZ je uspokojivý.