Strojovna z r. 1916 stojí za komplexem jámové budovy s ventilátorovnami, těžní věží a přechodem mužstva ve směru od trati. Jedná se o drobný objekt v červeném režném zdivu, vyplňujícím přiznanou nosnou ocelovou konstrukci, s velkoplošnými okny a nízkou sedlovou střechou, krytou asfaltovou lepenkou. Obdélný půdorys je orientován přibližně ve směru severozápad – jihovýchod, jihovýchodním štítem k jámové budově. Vysoký zděný omítaný sokl s patrem základů strojů, zesílený svislými pilířky, je přístupný ze severozápadní štítové strany dveřmi v soklu venkovního schodiště. Fasády patra strojů jsou rytmizovány dvěma řadami oken nad sebou vždy ve třech osách. Okna, vložená do nosné ocelové konstrukce mají dřevěné vnitřní rámy a jsou členěna do atypického rastru. V jihovýchodním štítu jsou otvory pro lana, vedoucí k lanovnicím těžní věže. Do horního patra strojů vede kamenné venkovní schodiště se zděným zábradlím a podestou, ústící do nízkého zádveří v režném zdivu s ocelovou konstrukcí, krytému pultovou střechou. Patro strojů je halový prostor s otevřeným ocelovým krovem, částečně dochovanou dlažbou (hektogonální dlaždice v kombinaci šedé a světlé, s bordurou v hlavním prostoru, čtvercové dlaždice v kombinaci okrové a červené, s bordurou v zádveří), obkladem stěn (v barvě hnědé se secesizujícím dekorem v modré, zelené a bílé), točitým ocelovým schodištěm do suterénu (patro základů strojů) v západním rohu a dřevěnou kabinou strojníka. Na stěnách pod střechou jsou dochovány zbytky ornamentální výmalby. Prostoru dominuje elektrický těžní vrat z r. 1916 (Pražská strojírna, elektro část dodala fa AEG Union Vídeň). Objekt byl velmi citlivě obnoven, po provedeném výzkumu barevnosti bylay vnitřní rámy oken natřeny v modrém odstínu, zbytky výmalby jsou fixovány.