Obec Abertamy je rozložena v poměrně uzavřené poloze na návrší, náhorní planině otevřené směrem k severu, po jejíž jižní hraně přechází postupně západně v údolí směrem k Perninku a východně v bývalou samostatnou obec, dnes správní část Hřebečnou. Abertamy, německy Abertham (ve starých pramenech označení Aberdam, Aberthamb, Aberthal, Oberthal, Obertam) se prvně objevují jako lokalita v jáchymovské kronice k roku 1525 v souvislosti s jmenováním horního mistra Hanse Retze. Název obce vysvětluje Profous třemi variantami jazykového rozboru složeného jména - buď se jedná o místo u "teplé a holé hráze" ("Am abern Damm"), nebo "postranní, zadní hráz" ("Aber Damm") či o místo s hojným výskytem kanců ("Ebertham"). Hřebečná, německy Hengstererben (ve starých pramenech jednotlivé části Erben, Erbhäuser, Alter Hengst, Vorder Hengst, Hengsterseifen) je jako místo horní činnosti osídlena patrně v roce 1528, jako osada je však prvně zmiňována až k roku 1720. Jméno dle pověsti pochází od hřebce rytíře Maritia, který měl svou podkovou vyhrabat třpytivý kov - cínovou rudu. Ve skutečnosti pochází patrně buď od hornického pojmu "hangendes" Gestein (dobývání horniny) a "erb" jež značilo dle privilegia horního práva volnou dědičnost, nebo přímo vztažné jméno od osobního jména Hengst. Impulsem pro osídlení odlehlých a těžce přístupných míst v Krušných horách bylo objevení vydatných ložisek rudného bohatství stříbra a cínu. Tak vznikají v letech 1525 – 1529 Abertamy a v roce 1528 Hřebečná. Jednalo se, tak jako v jiných případech, o shlukové sídliště v bezprostředním okolí nerostných nalezišť. Na rozdíl však od ostatních horních sídlišť v Krušnohoří nevznikají Abertamy přímo u vodního zdroje, ale naopak na vyvýšené planině (naleziště stříbra). Hřebečná, kde jsou naproti tomu naleziště cínu, je opět situována u vodních zdrojů Červené Bystřice (možnost rýžování). Při přívalu nových pracovníků a osadníků docházelo k rychlé nepravidelné zástavbě prostoru, bez zřetelného plánu. V Abertamech se tak tvořil zhruba oválný obrazec se složitou sítí cest, menší návsí (náměstíčkem) uprostřed a kostelem na západním okraji sídla. Postupně se zástavba rozšiřovala kolem cest na Pernink a Horní Blatnou západně a Hřebečnou severovýchodně. Rozvolněná zástavba vtisknutá Hřebečné zůstala podnes. Hřebečná byla volnou osadou, rozčleněnou ještě na jednotlivé části, Abertamy, vzhledem k těžbě stříbra a situace terénu mohly být ohrazeny plaňkovou ohradou (ovál cest západního okraje původního centra před kostelem). V okolních svazích i přímo v prostoru obce probíhal živý hornický provoz. V Abertamech jsou v roce 1541 zmiňovány štoly sv. Wolfganga, hraběte Šlika – sv. Vavřince a štola Albrechtova na tzv. Tříkrálové cestě (ve „Šliku“). Ta ještě v nedávné době vyúsťovala ve svahu pod Rukavičkářskými závody (vstup byl v 60. letech 20. století z bezpečnostních důvodů zasypán). V oblasti Hřebečné jsou v činnosti tzv. „lesní doly“ dobývající především cín. Nejznámějším z nich byl důl Mauritius, činný od roku 1544 plných 300 let. Na Červené Bystřici bylo i množství rýžoven a 2,5 km severovýchodně od obce je zachován Mrtvý či Černý rybník – vodní nádrž z 16. století pro potřeby okolních důlních zařízení. Vznikala zde tedy i různá vodní díla potřebná ke zpracování cínové rudy (obdobně jako v Perninku). V barokní etapě vývoje městečka Abertam, v 17. a 18. století, dochází jednak k rozšiřování zástavby na koncích prostorového celku, při cestách na Pernink a Horní Blatnou a na Hřebečnou, tak i k zahušťování zástavby uvnitř již vytvořeného urbanizovaného prostoru. Zastavěno je původní náměstíčko (kašna zde však zůstala až do poloviny 19. století) i druhý veřejný prostor východně od něj. Zastavování veřejných prostorů umožňovala skutečnost, že tyto prostory byly v majetku obce a ta je mohla poskytnout jako stavební parcely zejména pro sociálně slabší jedince své obce. Naopak se vytváří obdélný volný prostor v místech dolní části dnešního náměstí rozšířením ulice na Pernink s lidovou barokní plastiku sv. Trojice. Tržní místo nutné pro život obce, tržní právo je uděleno v roce 1792. V prostoru horní části náměstí je však ještě v 1. polovině 19. století zástavba. Celý prostor severozápadně od kostela má již pravidelnější charakter. Centrum dění se pozvolna přesouvalo právě západně od kostela, do míst dnešního náměstí. Berní rula k roku 1654 uvádí v Abertamech 73 obydlených domů a 13 domů pustých, ve stavu dobytka převažují 103 krav, 93 koz a 8 koní. V prostoru Hřebečné je uváděna pouze horní část Hengst, bylo zde 7 obydlených domů, 15 krav a 9 koní. Tereziánský katastr zachycující stav k roku 1757 uvádí u Abertam již 115 domů a násadní rybníky. Z řemeslníků uvádí 1 ševce, 2 krejčí, 2 kováře, 1 mydláře, 1 pekaře, 1 jehláře, 2 mlynáře. Ostatní obyvatelé se živí jako horníci nebo nádeníci. Při číslování domů, které bylo ukončeno v roce 1771 stálo v městečku již 139 domů, přičemž čísla popisná jsou roztroušená po celé obci (tak, jak postupně vznikaly). Číslo popisné 1 nedostal ale objekt dnešní fary (jak bylo dříve uvažováno dle významu objektu), ale původní mohutný, i když dřevěný dům. Sommer k roku 1847 uvádí, že zde vlastní budova fary nestojí, faráři byl pouze zakoupen soukromý dům. K roku 1847 se uvádí Abertamech 233 domů s 1842 obyvateli. Výslovně je uváděna i škola a radnice s tržním soudem, hostinec a mlýn. Hřebečná měla v té době 163 domů s 1259 obyvateli, školu a mlýn. Stranou ležící samoty Nové Zvolání, Nový Rok, Erben, Grund (nebo též Grundhäuser) mají 38 čísel, Vorderhengst 35 čísel, Hengsterseifen, doly sv. Vavřince a sv. Mauritia. Tato sídla jsou spojena s městečkem Abertamy a spadají společně pod správu panství jáchymovského. Sem ještě patří samota Lessighäuser a jeden dům v Rybné z panství ostrovského a Modesgrund v údolí. V roce 1849 byla vybudována silnice Horní Blatná – Jáchymov a jednou denně do Abertam zajížděl poštovní dostavník. V roce 1851 pak byla postavena budova pošty, do té doby byla pošta jen v Perninku. V polovině 19. století srůstá urbanistická struktura Abertam díky aktivitě rukavičkářské výroby, stejně však ráz rozptýlené zástavby zůstal zachován. Urbanistická struktura Hřebečné zůstala i přes spojení jednotlivých částí rozdrobená a zástavba rovněž rozptýlená. Dodnes je zdejší síť ulic nepřehledná připomínajíc dokonale fungující cévní systém v živém organismu. K roku 1888 je Abertamech uváděno 241 domů s 2149 obyvateli a k roku 1896 pak v Abertamech 260 domů s 2300 obyvateli a na Hřebečné 1300 obyvatel. V zástavbě domů se ve starší podobě jednalo o dřevěné objekty, z nichž se vyvinul, jako místní forma širší oblasti hrázděného domu severozápadních Čech, dům tzv. Krušnohorský. Jednalo se typologicky o německý dům chlévního typu, přičemž vzhledem k horským podmínkám nebyl vytvořen klasický dvůr tak, jako např. na Chebsku. Orientován byl zpravidla dle klimatických i přírodních podmínek, tzn. většinou štítem ke směru větru (ze severu, severozápadu), s hřebenem střechy podél cesty. Přízemí zděné z lomového kamene často s hrázděným patrem. Vysoká sedlová střecha kryla jednotný dům, tzn., že obytná část, kuchyně a chlév byly pod jednou střechou. Krytina buď šindelová či ze štípané břidlice. Později též z térové lepenky, eternitových šablon či plechových plátů. V krovu bylo místo na uskladnění sena pro zimní období (dosud se zachoval systém dvířek ve štítu). Štíty a patro byly u hrázděného zdiva, popřípadě se z klimatických důvodů obkládaly dřevěným pobitím prkny, šindelem či břidlicí (později eternitem). Stropy byly převážně dřevěné trámové, buď záklopové či jen prosté prkenné. Komíny byly původně rovněž dřevěné, opatřené hliněnou omazávkou. Po protipožárních nařízeních Josefa II. v 80. letech 18. století byly často původní dřevěné stropy opatřeny novými omítnutými podhledy a komíny vyzděny. Zvlášť typické je pro zdejší oblast i vývoj vstupní části domů. Samotný vstup do domu chrání přenosná prkenná budka, která vytváří určité zádveří v době nepohody. Taktéž je typický tzv. „krušnohorský záchod“, který opět z klimatických důvodů nemohl být volně na dvorku (v zimním období by nemohl být používán), proto se připojil přímo k domu a vysadil se do patra tak, aby odpad spočinul přímo tam, kde byl umístěn hnůj. V zástavbě se zřejmě uplatňoval i dům sroubený (nebo jen části domu), dnes zachován již jen v torzálním stavu u domu č.p. 236, dnes č.ev. 20. Domy zámožných občanů byly již často plně vyzděny s užitím honosnějších stavebních detailů včetně např. barokních kleneb (štukové zrcadlo na stropu v domě č.p.4). Na Indikační skice a Stabilním katastru z roku 1842 je většina domů vyznačena jako zděná (červeně – jako nespalná), přesto se však mohlo jednat, pokud byl komín vyzděn, o konstrukce hrázděné. Ve 2. polovině a na samém konci 19. století se nová zástavba stává již plně městskou s uplatněním historizujících vzhledů fasád, vévodící se stává zejména novorenesance. Drobné objekty jsou stavěny z opracovaných kamenných kvádrů a jsou ponechány neomítané ve strohém duchu německé klasicizující tradice (např. bývalá pekárna – dům č.p. 263). Až na konci minulého či na počátku našeho století se vytvořila horní část dnešního náměstí s mohutnou novorenesanční kašnou s bronzovou plastikou dívky nesoucí na rameni džbán (ta je dnes umístěna na zahradě domu č.p. 6, dns č.ev. 1 v Hornické ulici). Úpravu náměstí, vzniklého demolicí bloků domů, doplňovala kaštanová alej lemující jeho obvod. V roce 1937 byl na místě kašny postaven památník obětem I. světové války. Po II. světové válce byl tento památník nahrazen panelem nejlepších pracovníků Jáchymovských dolů a poté pomníkem se sochou Rudoarmějce. Na dolní části náměstí „vydržela“ plastika sv. Trojice až do 60. let našeho století, než byla stržena „neopatrnou jízdou“ místního traktoristy. V roce 1895 byla postavená rozhledna s turistickou chatou na vrcholu, tehdy ještě holého Plešivce. V roce 1908 byly další přístavbou rozšířeny hostinské místnosti. V roce 1903 byla vybudována nová „vysokohorská“ silnice Abertamy – Hřebečná – Rýžovna (Seify), z Abertam směřující dále na nádraží v Perninku, která zejména na Hřebečné podstatně změnila urbanistickou strukturu sítě ulic a měst. Na tuto základní tepnu se počal navazovat další život obce. V roce 1913 (kronika města Abertam udává již rok 1909) byl vybudován městský vodovod. Severně od Abertam, u osady Lessig bylo vyhloubeno několik sběrných šachtic, z kterých byla voda vedena do čerpací stanice a odtud do vodárny. Po úpravě byla pak voda rozváděna do vodovodního potrubí. Před vybudováním tohoto vodovodu využívali obyvatelé obce buď vodu v kašně na náměstí, nebo studánek v suterénu svých domů, či si přímo sváděli vodu dřevěným potrubím z rašelinišť. V 70. letech 20. Století byl vybudován nový vodojem na Hřebečné. Na počátku 20. století byly rovněž strukturálně dotvořeny ulice Vodárenská a Čs. armády s ulicí Gen. Svobody v Abertamech. Ta byla demolicí objektů u ulice Perninské protažena až k této ulici. V roce 1909 mají Abertamy již 4000 obyvatel (společně s Hřebečnou a přilehlými samotami), telefon a telegraf, spořitelnu, školu paličkářskou, školu průmyslovou a obchodní, několik hostinců, elektrárnu, fotoateliér, lékaře s lékárnou. V celé oblasti již panoval čilý stavební ruch. V samotném městě panoval stavební ruch, bylo postaveno několik vysoce kvalitních vil a objektů hodnotné architektury. Tento vývoj částečně pokračoval i po I. světové válce i přes konfliktní situaci s vyhlášením provincie „Deutschböhmen“. V roce 1921 mají samotné Abertamy 276 domů s 2406 obyvateli. V roce 1931 zde bylo dokonce zřízeno koupaliště s výletní chatou a restaurací. V roce 1939 čítají Abertamy 420 domů s 3400 obyvateli. Po skončení II. světové války bylo v Abertamech ještě 3200 obyvatel. Výměna obyvatelstva po roce 1945 znamenala, tak jako i jinde, znatelný zásah do struktury a pokles úrovně s přetrvávající stagnací. Přechodnou „zlatou horečkou bylo v 50. a na začátku 60. let období těžby uranu. Ta přinesla příliv horníků a brigádníků ze všech koutů republiky. Abertamy opět čítaly kolem 4000 obyvatel. Těžbě bylo podřízeno vše. Ubytovací kapacity se získávali z bývalých hostinců či výroben rukavic. Doly byly uzavřeny v roce 1965 a většina horníků město opustila. Počet obyvatel od té doby stále stagnuje. V roce 1970 měly Abertamy 1145 obyvatel, v roce 1980 pak 1156 obyvatel, v roce 1991 i s Hřebečnou 1052 obyvatel, z toho samotná Hřebečná jen 31 obyvatel. V době budování nové obce bylo často i nesmyslně zbouráno mnoho domů staré zástavby, vytvořili se tím citelné jizvy na duši obou obcí. Vystavěly se naopak panelové domy, které svou neohrabaností „trčí“ v historickém prostoru sídla bez kontextu, bez vzájemného spojení. Panelové domy Lesního závodu jsou alespoň obloženy dřevem, typickým materiálem zdejšího stavitelství.