Ve své době byl „open space“ v Československu ojedinělý. Administrativní budovy s tímto zvláštním uspořádáním pracovního prostředí se v 60. letech stavěly především na západ od našich hranic. Ivan Ruller se k tomuto kolektivně sdílenému otevřenému pracovnímu prostoru inspiroval u německého typu administrativních budov tzv. „Bürolandschaft“. Vodítkem mu byly i meziválečné realizace fy Baťa a zkušenosti Vladimíra Karfíka. Území okolo prospektu Vídeňská bylo od 60. let plánováno především pro bytovou výstavbu a občanskou vybavenost sídliště Staré Brno-jih. Vznik administrativní budovy inicioval v těchto místech stavební podnik Ingstav, kterému měla sloužit. Definitivní architektonické řešení Ivana Rullera vychází z urbanistických zásad a zastavovacích podmínek stanovených studií architektů M. Kostky, B. Kučery a Zd. Zatloukala z ÚHA Brno, které počítaly s asanací starších staveb v těchto místech. Čtyřpodlažní objekt s ustupujícím pátým se nachází v blízkosti rušné magistrály Vídeňská. Skládá se ze dvou částí: ocelového skeletu hlavní budovy a zděného komunikačního jádra komunikační části. Je vybudován v patě svahu pod úrovní magistrály. Přízemní část je obložena deskami z travertinu. Pohledově nad úroveň prospektu vystupují tři podlaží s předsazenou fasádou z hliníkových profilů a tónovaných modrozelených skel. Ta jsou v nárožích elegantně zaoblená. Obvodová stěna, kterou projektoval Julius Kubinský, má bránit hluku z ulice a vnějším tepelným ziskům – zaručuje se tak nerušené a klimaticky příznivé prostředí na pracovišti. Kanceláře jsou situovány ve třech etážích. Původně byly v jednotlivých patrech velkoplošné halové kanceláře uspořádanou do sekcí. Sekce byly ohraničeny zelení a paravány. Poslední patro bylo ředitelské s uzavřenými kancelářemi a sekretariáty. Stavba odkazuje k poválečné moderně a řadou prvků k architektonickému proudu brutalismu – skulpturálně pojaté ocelové postranní schodiště, kompaktní hmota komunikační věže obložená travertinem a akcentovaný hlavní vstup v druhém podlaží na uliční fasádě. Nad vstupní lávkou se nachází konstrukce masivní markýzy z betonu a oceli od Milana Buřivala, která opticky spojuje veřejný prostor Vídeňské s foyer administrativní budovy. Doplňuje ji drsně strukturovaná betonová plastika taktéž od Milana Buřivala, která z děl situovaných v exteriéru doplnila horizontální kamennou plastiku před západním průčelím autorky Evy Kmentové. Milan Buřival rovněž navrhl bezpečnostní schodiště. Dekorativní stěna, dlažba i celkové úpravy terasy před jídelnou na východním průčelí od Olbrama Zoubka nebyly realizovány ani dochovány. Pro vnitřní prostředí byly užity ušlechtilé materiály kamenných vodorovných povrchů a dřeva na svislé konstrukce a podhledy. Interiéry doplnila řada uměleckých děl soudobých výtvarníků. Vnitřní vybavení navrhl František Antl. Ivan Ruller považoval tuto svoji realizaci za jednu z nejzdařilejších.