Budova, resp. soubor budov stojí ve svahu mezi ulicemi Nádražní a Bašty. Má tvar protáhlé, nízké horizontály, která v jihozápadní části přímo navazuje na později přistavěnou budovu měnírny zajišťující provoz přilehlých tramvajových tratí. Západní část souboru představuje jednopodlažní linii obchodů se střešní terasou. Fasáda sestává ze soklu s bílou omítkou a korpusu s cihelným obkladem prolamovaným výkladci a vstupy do obchodních jednotek, nad nimiž obíhá pás původně větracích okének, v současnosti koncipovaných jako neotevíravých a sloužících reklamě. Nad tímto pásem se nachází jednoduchá římsa a atika střešní terasy s bílou omítkou. Obchodní jednotky jsou tři, každá se vstupem a dvěma výkladci. Pravidelný rytmus opticky narušuje veřejné WC umístěné záměrně asymetricky mezi západní a dvě východní jednotky. WC má fasádu bez výkladců, bez soklu, se dvěma vstupy, s cihelným obkladem. Střešní terasa slouží jako restaurace, přičemž jednopodlažní novostavba restauračního zázemí (2016) s devíti okenními osami je situována nad prostřední obchodní jednotkou. Východní část souboru je dvoupodlažní. Z JZ strany začíná rizalitem vystupujícím z uličního průčelí. Do ulice nádražní se uplatňují pásová okna v přízemí i patře, v patře JZ nároží je patrné také rohové okno pokračující na Z fasádě jako pásové. Budova pokračuje dvěma nad sebou umístěnými nautickými okny vyznačujícími vestavbu podlaží, následuje dnes šestidílná luxferová stěna prosvětlující halu. Na tuto část hladce navazuje oblé nároží s pásovým výkladcem narušeným asymetricky položeným vstupem v přízemí a pásovým oknem v patře budovy. Od severu (z ulice Bašty) hmotu stavby prolamuje vstup do horního podlaží a čtveřice oken. Budova má viditelný sokl a korpus, atika ploché střechy není od zbytku fasády tektonicky oddělena. Interiér staveb Městské ubytovací kanceláře byl poznamenán množstvím přestaveb a dodnes se v něm nedochovaly žádné původní náročné prvky, jako např. dřevěné dýhy, podlahy, dveře s madly atp. Dochovány jsou základní konstrukční prvky, např. železobetonové stropní průvlaky nebo galerie v hale. Současné schodiště a jejich zlacená zábradlí, barevné keramické obklady a dlažby, stropní podhledy, vestavěný nábytek a další prvky jsou výsledkem přestavby v 90. letech 20. století. Je jisté, že většina originálních prvků však zanikla mnohem dříve, v průběhu mnoha úprav, které objekt zasáhly. Další stavební vývoj objektu. Jakmile skončila Výstava soudobé kultury, město přestalo provozovat Městskou ubytovací kancelář. Využití stavby však přesto zůstalo zachováno, jen městský podnik nahradily soukromé provozy zajišťující ubytování, bankovní a směnárenské služby. Navíc přibyla prodejna jízdenek na hromadnou dopravu. Stavební vývoj v následujících letech lze sledovat především na dochovaných fotografiích, projektové dokumentace úprav se nedochovaly. Někdy v období 1937–1942 byl proražen nový vstup v části budovy s luxferovou stěnou. Za tímto vstupem se jistě nacházelo nové schodiště vedoucí na galerii a do prostoru horního patra. Zrušeny kvůli tomu musely být tři z původních devíti dílů luxferové stěny, z nichž zůstala jen malá část prosvětlující horní část schodiště. Rok 1949 znamenal změnu ve využívání významné části objektu – správcem se stala Společnost brněnských pouličních drah a kromě prodeje jízdenek a informačního servisu budova sloužila i jako zázemí pro řidiče, revizory a uklízečky. V průběhu 50. let byl zrušen a výkladcem zasklen vstup z oblého nároží, v horní části luxferových pásů byla umístěna ventilační okénka a dolní část luxferů byla nahrazena vitrínkami přisazenými k fasádě. Na střechu byla instalována mohutná neonová reklama v podobě traktoru brázdícího zeměkouli s názvy hned několika významných československých podniků, která nahradila původní vlajkový stožár. Roku 1959 přibylo nad terasou rizalitové části patro, okenní otvory byly řešeny stejně jako v přízemí. Zde sídlila cestovní kancelář Turista, kterou následně nahradil Čedok. Mezi lety 1978–1987 došlo k úplnému vybourání luxfer a jejich nahrazení otevíratelnými okny. Veškerá pásová okna byla nahrazena běžnými okenními výplněmi. Došlo také ke kompletní náhradě omítky a nejpozději v této době byla omítnuta také atika terasy nízké obchodní části s dříve přiznaným betonem. Počet obchodních jednotek byl redukován. V této podobě se stal objekt kulturní památkou – je tedy zřejmé, že i přes značně pozměněný stav byli památkáři přesvědčeni, že si tato mimořádná budova zasluhuje ochranu. Roku 1994 proběhla památková obnova objektu. Investorem byl Čedok, projektanty Ing. arch. Bohumila Hybská a Ing. arch. Radim Musil z Architektonického atelieru M+H. Součástí zadání bylo zachovat vnitřní členění objektu v podobě po všech přestavbách a přístavbách, fasáda však byla do značné míry rehabilitována do podoby realizované v letech 1926–1928. Problematickým místem zůstala luxferová stěna v místě vestavěného schodiště, kde byla nahrazena dvojicí nautických oken. Nový služební vstup vznikl v ulici Bašty. Plochá střecha byla zateplena a z tohoto důvodu byla mírně zvýšena atika. Největší změny doznal interiér, který je poplatný dobovému uvažování o soudobém obchodním luxusu. Poslední úpravou byla nástavba restaurace na terase nízké části stavby. Nejprve tu sloužil pouze malý kiosek bez pevného spojení se stavbou. V roce 2016 byl nahrazen stavbou zázemí restaurace Terasa Bašty. Zároveň byla celá terasa oplocena a přestala být volně přístupným veřejným prostorem.