Základy dnešní stavby pocházejí až z let po parcelaci Lazarovské zahrady, k níž došlo r. 1600. Před r. 1683 došlo k přestavbě a rozšíření domku, která měla být udajně tak radikální, že ze staré stavby prakticky nic nezbylo. Po Aichbauerově smrti se jeho druhá manželka Anna Marie provdala za Kryštofa Dientzenhofera. Další přestavba proběhla po pol.18.stol. za vlastnictví Antona Haffeneckera. Novodobé změny z 90. let 20. stol., kdy byl objekt přebudován na pension, se jeho podstaty vážněji nedotkly. Budova uzavřela někdejší uličku, zásluhou tohoto byla zřejmě vytvořena průchozí chodba, dnes nověji předělená, jež původně umožňovala průchod. Dům je silně odsazen od Nostické ul., umístěn za někdejší jízdárnou Nostického paláce a přístupný koridorem, dodatečně ještě zúženým přízemním přístavkem. Do ulice se tak areál obrací přízemní architekturou klasicizujícího typu (asi ze 3. čtvrtiny 19. stol.), s pásovou bosaží a bohatě utvářenou korunní římsou v podobě kladí, kde vlys zdobí festony s ovocem. Přízemí prolamují dva pravoúhlé otvory, vlevo zaslepený a prolomený oknem (býv. domovní vstup), vpravo funkční (býv. vstup do uličky). Vlastní jednopatrový dům se při vstupu uplatňuje jen trojicí os, patro odděluje kordonová římsa. Dvě okna vlevo mají stuhová ostění, vchod má poloeliptické ukončení. Okna 1. p. provázejí opět stuhové šambrány, čabraky mají různý tvar vykrajování v rytmu aba. Nad meziokenními pilíři se ve střeše uplatňuje dvojice vikýřových oken opět se stuhovými šambránami, v jejichž překladu jsou výrazné klenáky. Vikýře ukončují segmentové římsy. Takřka shodně je pojata také opačná vých. fasáda, pouze vstupní dveře jsou na levé straně. Fasáda uplatňující se ve dvoře čp. 469/III je velmi jednoduchá, novodobě upravená. Vzhledem k nevysoké poloze nad vodou chybí sklepy. Na východní straně zahradu ukončuje terasa nad Čertovkou se schůdky k Čertovce.