Areál hradu a zámku ve Vranově nad Dyjí, situovaný v působivé poloze na skalnaté ostrožně nad meandrem řeky Dyje, představuje jeden z nejimpozantnějších architektonických komplexů ve střední Evropě. Středověký hrad, fortifikace a renesanční předhradí jsou pozoruhodně začleněny do architektonické a urbanistické koncepce barokní rezidence, která se interpretuje jako „via triumphalis“. Téma slavnostní cesty jako rodové reprezentace, realizované také dalšími významnými rody na Moravě, se ve Vranově vymyká originální architekturou Sálu předků, postavenou podle projektu Johanna Bernarda Fischera von Erlach (1656–1723), předního architekta ve službách císařského dvora ve Vídni. Jako symbolický protějšek sálu, který je dominantou celého komplexu, byla vybudována kaple Nejsvětější Trojice s rodovou hrobkou. Na mimořádné umělecké kvalitě interiérů Sálu předků se podíleli vídeňští umělci, malíř Johann Michael Rottmayer (1656–1730) a sochař Tobias Kracker (1655–1736). Sál předků patří k nejvýznamnějším stavbám vrcholně barokní architektury ve střední Evropě. Do původní koncepce byl pak kolem roku 1730 včleněn trojkřídlý zámecký trakt projektovaný vídeňským architektem Antonem Erhardem Martinellim. Preromantické úpravy teras kolem Sálu předků s umělými ruinami oblouků a neoklasicistní interiérové dekorace reprezentativního patra z doby posledních althannovských majitelů dokládají recepci francouzských parků anglo-chinoise a antiky ve střední Evropě v poslední čtvrtině 18. století. Areál je také reprezentativní ukázkou dobového přetváření a kultivace přírodního okolí rezidence do podoby krajinářského parku, jehož původní koncepci dokládají dochované salety a památníky v rozsáhlém okolí zámku.