Areál, který je dokladem historického vývoje farního centra obce se nachází na mírně vyvýšeném návrší na jihozápadní straně protáhlé návsi. Hlavní dominantou návesního prostranství je neorientovaná stavba kostela sv. Prokopa, stojící ve středu někdejšího hřbitova, na který dnes poukazuje pouze kamenná ohradní zeď s pilířovou brankou (sochy sv. Václava a sv. Ludmily, které zdůrazňovaly vstup na hřbitov byly přeneseny do interiéru kostela) a výklenkovou kaplí v jihovýchodní linii zdi. Poblíž dnešního závěru kostela je součástí severní linie ohradní zdi kamenná podezdívka dřevěné zvonice. Z prostoru hřbitova vede také hlavní vstup do objektu fary, situované západním směrem od kostela, za kterou se rozprostírá travnatý dvůr tradičně vymezený jednotlivými stavbami hospodářského zázemí. Na jižní straně dvora stojí špýchar obsahující v přízemí (směrem do dvora) otevřené vozové kolny a v patře sýpku. Protilehlou stranu dvora vymezuje v celé délce patrová víceúčelová hospodářská budova se stájemi a chlévy v přízemí a sýpkou v patře. Posledním objektem zástavby je velká průjezdní stodola, za kterou se rozprostírá zahrada. Dvůr je přístupný novodobými plechovými vraty od jihu (před čp.47), na které směrem k východu navazuje dochovaný úsek ohradní zdi areálu fary. Kostel sv. Prokopa, původně Panny Marie, je orientován presbytářem k severovýchodu, tento presbytář je však lodí původního kostela, jehož východní závěr stál v místech dnešní sakristie a oratoře. Jednalo se o náročněji uspořádanou románskou stavbu. Předmětem ochrany jsou: kostel, zvonice, ohradní a opěrná zeď s branou a výklenkovou kaplí, fara, špýchar, stodola, hospodářská budova se stájemi a chlévy a parcely vymezeného areálu.