areál restaurace Barrandovské Terasy Areál vybudovaný a organicky zakomponovaný do přírodní pohledové dominanty. Lehká betonová konstrukce objektu restaurace, odlehčená velkými okny a skleněnými stěnami, svými oblými křivkami a navazuje a plynule přechází do rozvolněných teras, opisujících křivku skal. Autorem objektu restaurace je arch. Max Urban, který rovněž navrhl pozdější filmové ateliéry a první regulační plán zahradního města Barrandova. Popis: I. - Objekt restaurace (M.Urban, 1927-29, interiéry arch. V. Grégr.) Funkcionalistický objekt restaurace je na půdorysu ve tvaru L, tvořeném dvěma křídly. Komunikačním, s přístupem na schodiště do věže, a druhým kolmo přiléhajícím křídlem se zaobleným obvodovým pláštěm, ve 2. a 3. podlaží obsahující společenský sál. Po vnitřním obvodu budovy obíhají v obou podlažích terasy, které jsou přístupné jak z komunikačního traktu, tak propojené s interiérem sálů pomocí rozměrných ploch skleněných stěn. Dominantu stavby tvoří vyhlídková věž převýšená o tři podlaží, původně završená světelným otáčivým majákem a vlajkou. Na její severní straně je umístěno schodiště kryté se zaobleným arkýřem, pod střechou pak krytá vyhlídková terasa. II. - Terasy s barem Trilobit (bar - arch. Vladimír Grégr, 1937, zahradní úprava teras - arch. Josef Vaněk, 1942) Terasy se rozkládají na hřebenu prudce se svažujících skal, s maximálním využitím místa pro drobné rekreační stavby. Projekt náročné zahradní úpravy Teras vytvořil zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi. Byla koncipována jako tři velké pobytové terasy, které se esovitě zatáčely z jihozápadu na severovýchod a respektovaly tak průběh skalního masívu. Na jedné straně byly propojeny s pobytovou terasou u objektu restaurace, na druhé je zakončoval bar Trilobit. Bar byl vybudovaný až roku 1937 podle návrhu arch. V. Grégra. V době své největší slávy to byl atraktivní noční bar s krbem a plastikami trilobitů, jehož dřevěná konstrukce na zděné podezdívce splývala s okolím, v současné době jeho zbytky demolovány (nová výstavba). III. - sportovní část s bazénem (arch. Václav Kolátor, 1929 - 31) Druhá, sportovní část areálu, bývalý plavecký stadion Českého plaveckého svazu, je situována v dolní části, na prostranství sevřeném skalami při jejich úpatí, v místech bývalého vápencového lomu firmy Barta a Tichý v Hlubočepích. Zde byl vybudován plavecký bazén o rozměrech 50 x 18 metrů, s hloubkou od jednoho do čtyř a půl metru., doplněný skokanským můstkem a tribunami zasazenými do skalnatého masivu. Dispozice stadionu je řešena tak, že osa bazénu sleduje směr skalního masivu. Při jeho západní a severní straně jsou vklíněny násypové tribuny. Bazén má železobetonové stěny, zatímco dno je přírodní, skalnaté. V okolí bazénu jsou dosud dochovány zbytky teras, schodišť, fontána a skokanská věž z monolitického betonu. Mezi již nedochované části patřily i další stavby, od řeky prostor uzavírala přízemní budova šaten, klubovna a otevřená pergola. Plocha mezi bazénem a řekou byla propojena a u řeky byly umístěny dvě stylově tvarované lodě se šatnami sportovců, dokonce i dřevěný prám s kavárnou (rovněž arch.V. Grégr).