Ves Bezděčín byla zasazena do specifického prostředí jihovýchodního konce Ještědsko-kozákovského hřbetu, který tvoří výraznou hranici Podkrkonoší a rovinatější a klimaticky příznivější oblasti Jičínské pahorkatiny. Umístění sídla je tak nucené se přizpůsobit místním specifickým podmínkám, zejména svažité konfiguraci terénu, která zároveň umožňuje plně využít jeho výhodnou slunnou jihozápadní orientaci. Vzhledem k uzavřenému a morfologicky i plošně členitému krajinnému prostoru tvořícímu historické prostředí osady Bezděčín bylo rozdělení extravilánu mezi familianty co nejvíce racionální. Způsob uspořádání zemědělských pozemků, tedy polností, luk a zahrad zohledňuje místní podmínky, zejména konfiguraci terénu a návaznost na cestní síť. Zatímco vrstevnicově orientované úsekové plužiny byly využívány zemědělsky jako polnosti a nepřiléhaly bezprostředně k jednotlivým usedlostem, úseky zahrad a sadů ve strmějším svahu jižně pod vrstevnicovou cestou a historickým dvorem navazují na přímo na pozemky jednotlivých zemědělských usedlostí a jsou tak orientovány příčně k vrstevnici čímž bylo docíleno optimálního rozdělení půdy a uspořádání zemědělské půdy. V rámci vlastní zástavby intravilánu vznikly dva na sebe bezprostředně navazující mikrocelky. První celek představuje jihovýchodní část zástavby, která vznikla přestavbou a novou organizací pozemků a staveb původního panského dvora. Objekty dvora byly rozděleny do několika provozně samostatných částí, které byly stavebně odděleny a adaptovány pro potřeby šesti nově vzniklých hospodářských a obytných jednotek domů čp. 1 až čp. 6. Druhý celek tvoří nově vystavěná liniová zástavba samostatně stojící čtveřice venkovských usedlostí čp. 7 až 10 rytmicky uspořádaných podél spodní hrany vrstevnicové cesty vybíhající severozápadním směrem od panského dvora. Tuto situaci doplnila v průběhu 19. století trojice samostatně stojících domů bez velkého zemědělského zázemí severozápadně od jádra někdejšího dvora. Celá lokalita tak do současnosti čítá pouze 13 usedlostí s čísly popisnými a dalších 8 staveb s čísly evidenčními. Samostatnou stavbou je objekt kaple Nanebevstoupení Páně a montovaná klubovna ve střední části sídla. Domy usedlostí situované v prostoru rozděleného dvora jsou zpravidla zděné z kamene se štítovou orientací vůči svahu, kterou vyrovnává vysoká kamenná podesta. Hospodářská křídla jsou řešena formou kolmého křídla do půdorysu písmene „L“. Jsou atypické svojí velikostí, charakteristickým prvkem jsou valbičky ve štítu či bohatě ztvárněné vstupní kamenné portály. Zástavba vysazená podél vrstevnicové cesty je příkladem domů v regionálně obvyklejší podobě přízemních domů s použitím roubené konstrukce v tradičním půdorysném uspořádání. Současnou podobu jednotlivých domů ovlivnil veliký požár v roce 1866, který pravděpodobně vedl k zániku podstatné řady dřevěných konstrukcí v prostoru bývalého panského dvora, ale i v rámci vrstevnicové zástavby. Lze tedy předpokládat rozsáhlou stavební obnovu celého sídla v druhé polovině 19. století. Je však nutné počítat se zachováním staršího jádra u jednotlivých usedlostí (hlavně v případě zděných konstrukcí). Popožárová výstavba probíhala zpravidla ve shodné půdorysné i hmotové stopě. Usedlost čp. 1 je situována v místě původního vrchnostenského dvora a tvoří jádro urbanistické struktury sídla. Skládá se z hlavního zděného obytného objektu s kolmým hospodářským křídlem a protilehlé pilířové stodoly také s půdorysem písmene „L“. Areál doplňuje hospodářská stavba pro drobnější domácí zvířata a kůlna. Celá usedlost je příkladem mimořádně autenticky dochovaného souboru staveb, bez výrazných novodobých rušivých úprav. Jedná se o areál, který vykazuje hodnoty pro případný zápis mezi KP. Historická usedlost čp. 2, která přímo navazovala na čp. 1, v minulosti zanikla, a v současnosti je zde prázdná parcela. Vedle stojící štítově orientovaný zděný dům s čp. 3 je dochován s dílčími mladšími úpravami v autentické hmotové podobě bez rušivých zásahů. K domu patří hodnotná příčně průjezdná pilířová stodola, stojící nad domem ve svahu za komunikací. Západní nárožní pilíř z červeného pískovce nese dvě vročení: „1914 : 1918“ a „1939 – 1964“ a ryté zkřížené šavle coby připomínky první a druhé světové války. Dům historického čp. 4, který v minulosti uzavíral hmotu dvora je dnes zaniklý, v terénu je patrný jeho půdorys v torzu podezdívky. Dům čp. 5 je situován pod vrstevnicovou cestou pod domem čp. 3. Je postaven jako zděný v obdobné hmotě a dispozici s půdorysem tvaru „L“, sedlovou střechou s valbičkami, dnes s mladší fasádou a okenními výplněmi. Zajímavý je však profilovaný kamenný vstupní portál z místního červeného pískovce s dvoukřídlými dveřmi. Objekt čp. 6, který navazoval na vedle stojící čp. 5, v minulosti zanikl a parcela zůstala nezastavěná. Dům čp. 7 již patří mezi zástavbu SZ části pod vrstevnicovou cestou. Jedná se o přízemní roubený, zčásti zděný dům se sedlovou střechou s typicky trojdílnou dispozicí a vstupem z krytého zápraží. Zajímavý je kolmo napojený roubený objekt špýcharu či výměnku, dochovaný ve velmi autentickém stavu s řadou zajímavých detailů. Dům čp. 8 patří mezi velmi dobře zachované a udržované stavby v charakteristické podobě a dispozici přízemní roubené stavby s přístěnkem. Zachoval si pěkné detaily okenních otvorů se segmentovým záklenkem, barevnost, typické přesahy roubení v horním nároží či historické komínové těleso zděné z pískovcových desek. Dům čp. 9 vychází opět z obvyklé hmoty a dispozice. V minulosti zde došlo k řadě úprav (zvětšení okenních otvorů, vyzdění stěn, střešní krytina apod.). Přesto dům zůstal dochován v původní hmotě s řadou zajímavých prvků, včetně autentičtěji zachovalých hospodářských staveb (přístavba chlévů či pilířová stodola). Poslední dům stojící v této řadě je dům s čp. 10. Ten je atypicky orientován štítem do údolí. Jedná se o roubený, zčásti zděný dům bez zásadně rušivých úprav se zajímavým dispozičním řešením na křížovém půdorysu. Do areálu domu náleží i stodola s jasně patrnými dvěma stavebními fázemi, zachycená nově zákresem v originální mapě stabilního katastru. Dům s čp. 11 je situován na opačném, východním konci sídla, postavený solitérně při místní komunikaci směřující do údolí. Jedná se o zděný přízemní dům v tradiční hmotě a dispozici. Jako jediný je poznamenaný výraznějšími nevhodnými novodobými stavebními úpravami (plastové okenní výplně, nevhodná střešní krytina). Ty jsou však do budoucna rehabilitovatelné do vhodnější materiálové i vizuální podoby. Posledním domem, který tvořil historickou zástavbu, zachycenou mapovými výstupy stabilního katastru je dům čp. 12. Ten stojí opět solitérně ve stráni naproti areálu usedlosti čp. 1. Přízemní dnes zděný dům si zachoval historickou hmotu a dispozici, v minulosti u něj došlo k dílčím stavebním úpravám. V rámci plošné ochrany sídla však působí spíše neutrálně než rušivě. Číslo popisné 13 není a nejspíš ani nebylo z nezjištěného důvodu obsazeno. Dům čp. 14, byl postavený až v druhé polovině 19. století, což dokládá zákres v originální mapě stabilního katastru. V 2. polovině 20. století byl soudobě upraven pro rekreační účely a v nedávné době částečně rehabilitován do vhodnější podoby. Domem čp. 14 končí ucelená řada čísel popisných. V rámci jádra obce jsou situovány ještě další dva objekty s čísly evidenčními, konkrétně če. 15, což je rekreační chata v severní části při příjezdové komunikaci a če. 16, zobytněná stodola oddělená od usedlosti čp. 5. V jihozápadní části katastru je situována enkláva rekreačních chatek s če. 9 – če. 14, postavených až v poslední třetině 20. století. Kaple Nanebevstoupení Páně byla postavena v letech 1884 - 1885 podle návrhu lomnického podnikatele Jana Šroubka. Tato zděná neoslohová jednolodní stavba nahradila funkci dřevěné zvonice, která zde byla zmiňována od roku 1810. V kapli bylo povoleno konání dvou mší ročně. Jednou ze zásadních hodnot sídla je jeho usazení v rámci zemědělsky udržované krajiny. Celá spodní (JZ partie), svažující se do údolí nese místní pojmenování „Zahrady“ či „V sadech“. Díky příhodným podmínkám byla intenzivně využívána k sadaření. S tím souvisí i drobné objekty, zakreslené stabilním katastrem a dodnes se projevující v katastrální mapě se samostatnými parcelními čísly. Jednalo se velmi pravděpodobně o sušárny ovoce, dnes bohužel zaniklé. I vzrostlé, pravidelně vysázené ovocné sady bohužel v průběhu 2. poloviny 20. století dožily a k jejich obnově již nedošlo. Pozemky sadů jsou dnes využívány spíše jako louky se solitérními ovocnými stromy či keři.