Autorský tým studie z roku 1971 tvořili E. Růžičková, V. Růžička a M. Špaček. Stavbu realizoval národní podnik Metrostav, do provozu byla uváděna postupně od roku 1978. Budova sestává ze tří základních částí: dispečerského pracoviště, administrativní budovy a podzemních garáží. Stavba má deset nadzemních a čtyři podzemní podlaží. Nosnou konstrukci povrchové části tvoří ocelový skelet, suterény vynáší monolitický železobeton. Hmotu tvoří trojice vzájemně propojených kvádrů. Nejmenší ze severu navazuje na o patro vyšší nárožní novorenesanční dům. Dále navazuje značně vyšší šestipatrová uliční část. Hlavní a nejvyšší partie sice ustupuje za uliční čáru, zato značně převyšuje veškerou okolní zástavbu. Díky ustoupení budova při pohledu z ulice nepůsobí tolik převýšeně, její monstrózní rozměry však zplna odhalí dálkové pohledy. Po stránce architektonického ztvárnění fasád budeme stavbu hodnotit naopak kladně. Mimořádně přísný výraz brutalistně tvarovaných černých plechových prvků Royal má jen málo konkurentů. Obvyklý kancelářský půdorys pětitraktů protkává centrální schodiště přes všechna podlaží. Interiéry jsou novodobě upraveny, jediným zajímavým prvkem interiéru je skleněné výtvarné dílo Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové umístěné ve veřejně přístupné části přízemí. Stavba Centrálního dispečinku městské dopravy znamenala brutální zásah do městské památkové rezervace, který neměl vliv jen na konkrétní blok, ale na celé pražské panorama.