Autoři: Václav Alda, Petr Dvořák, Martin Němec, Jan Stempel, A.D.N.S. architekti. Praha 2-Vinohrady, Anglická čp. 140/20 Budova ČSOB leží v srdci pražských Vinohrad, poblíž náměstí Míru. Území je společně s Žižkovem a Vršovicemi od roku 1993 památkovou zónou. Jde o nejstarší část blokové zástavby Vinohrad, která se rozrůstala od zbouraných pražských hradeb směrem na východ od počátku sedmdesátých let 19. století. Řada ulic nové zástavby kopírovala starší cesty, což je případ i dnešní Anglické ulice, původní silnice vedoucí z Vršovic k Žitné bráně novoměstského opevnění. Vedle dnešní Vinohradské třídy šlo o nejdůležitější tepnu tehdejších Vinohrad, tedy i o ohnisko stavebního ruchu. Nejstarší vrstvu zástavby tu charakterizují dvoupatrové až třípatrové honosné činžovní domy s vysokými stropy a historizujícími fasádami. Hodnota lokality spočívá v ucelené blokové zástavbě z poslední čtvrtiny 19. století s vrstvou úprav z první poloviny 20. století. Ulice Anglická doznala výrazných proměn v první polovině 20. století, kdy původní domy získaly nástavby a nové fasády nebo je nahradily nové modernistické budovy o vyšším počtu pater. Typickým příkladem je budova naproti ČSOB, původně třípatrový dům z roku 1873, který byl roku 1911 navýšen o patro, jeho nové průčelí navrhl architekt Bedřich Bendelmayer ve stylu pozdní secese. Se sledovanou parcelou sousedí budova někdejší Záložny vinohradské, která byla hlavním finančním zdrojem pro zdejší stavební a podnikatelskou činnost. Postavil ji v letech 1886–1887 František Heberle v neorenesančním stylu. Druhým sousedním domem je bytový dům postavený v letech 1954–1955 podle návrhu Jaroslava Vaculíka, Miroslava Skály a Jiřího Brusnického ve stylu umírněného socialistického realismu. Dům, který stál na místě nové budovy ČSOB, měl tři patra a pocházel již z roku 1874. Počátkem osmdesátých let 20. století ustoupil těžní šachtě pro III. vinohradský železniční tunel dokončený roku 1989. Hmota nové budovy ČSOB přímo navazuje na vedlejší obytnou budovu z padesátých let s hladkou fasádou a ustupujícím patrem. Výška římsy nového domu musela respektovat zastavovací podmínky tehdejšího Útvaru hlavního architekta. Také Pražský ústav památkové péče požadoval dodržení uliční čáry a výškové hladiny okolní zástavby, architektonické řešení uliční fasády mělo brát ohled na sousední objekty. Zakončení fasády odpovídá i výšce balustrádové atiky někdejší Záložny vinohradské sousedící zleva. Řešení oken zjevně reaguje na pásová okna funkcionalistických domů v severním cípu bloku. Ústavu památkové péče se klasická probarvená omítka s dřevěnými okny zamlouvala, doporučovala obložit parter pískovcem či travertinem, k čemuž nakonec nedošlo. Bezesporu pozitivním prvkem fasády je zapuštění střední části pátého a šestého patra na úroveň posledního ustoupeného podlaží. Barva omítky odpovídá terakotovým šambránám sousedního domu. Nad nízkým parterem pokračuje vysoký mezanin s předsazenou prosklenou stěnou proti hluku, vertikálně členěný dle tektoniky domu. Dům má tedy tři vertikální plány. Jak uvádí Jan Stempel “Záměrem bylo vystavět klasickou stavbu městského domu se soklem, mezaninem, stěnou a střechou.” Výsledkem je kontextuální architektura, která se citlivě začleňuje do svého okolí za použití soudobých výrazových prostředků. Tento záznam zpracoval Matyáš Kracík v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.