Autoři: Václav Alda, Petr Dvořák, Martin Němec, Jan Stempel, A.D.N.S. architekti. Praha 2-Vinohrady, Škrétova čp. 490/12 V místě dnešní stavby stál do poloviny 70. let 20. století obdélný blok domů, pocházející z první etapy výstavby Vinohrad ze 70. a 80. let 19. století. Jeho tvar vymezily starší silnice vedoucí k někdejší Koňské bráně novoměstského opevnění. Ze severu to byla tehdejší silnice Černokostelecká (Kutnohorská, dnes Vinohradská), ze západu cesta vedoucí do Nuslí, dnes Škrétova a Bělehradská. Z východu vymezila blok ulice dříve zvaná Tunelová (dnes Rubešova a Londýnská), která vedla nad prvním vinohradským železničním tunelem postaveným v letech 1869–1871. Z jihu ohraničila blok dnešní Římská ulice, která byla založena mezi ulicí Vinohradskou a Anglickou, což byla stará cesta na Vršovice. Tak vznikl úzký blok na exponovaném styku Vinohrad a Nového Města, na rozhraní dnešní památkové zóny a Pražské památkové rezervace. V jeho těsné blízkosti v letech 1885–1891 vyrostla monumentální Schulzova budova Národního muzea. Poblíž stála také severní fronta domů v tehdejší Jungmannově ulici, dnes Vinohradské, které ustoupily budově Federálního shromáždění. Koncepce severojižní magistrály obsahovala koncem 60. let volný prospekt s veřejnými budovami. Územní studie zahrnovala demolici celého pásu domovních bloků od Nuselského mostu až k Národnímu muzeu, za kterým se měla zvedat silniční estakáda. Ze souboru plánovaných budov byly nakonec realizovány jen dvě. Mezi Národní muzeum a Státní operu postavil tým Karla Pragera vizionářskou budovu Federálního shromáždění (1966–1973). Na plánovaný okraj Vinohrad umístili urbanisté soubor budov Transgasu – plynárenský dispečink a sídlo Federálního ministerstva paliv a energetiky, postavené v letech 1966–1978 podle návrhu Václava Aulického, Jana Eisenreicha, Jana Malátka a Ivo Loose. Předpokládalo se i zbourání nárožního funkcionalistického domu Nad Muzeem z roku 1939. Přestože hlavní průtah Prahou nakonec nedoprovázelo tolik demolic, i tak znamenal radikální zásah do struktury města, včetně oblasti nad Národním muzeem. Přistoupilo se tu ke zbourání celého sledovaného bloku, neboť jej magistrála diagonálně protnula. Jen dům na rohu Římské a Rubešovy (čp. 494) zůstal ušetřen, aby posloužil jako zařízení staveniště. Následně byl určen k demolici, které se dočkal až roku 2001. Tramvaj vedoucí z Vinohradské ulice, která původně pokračovala na Václavské náměstí, byla odkloněna do Škrétovy ulice a pokračovala na náměstí I. P. Pavlova. V lokalitě tak vznikl urbanistický problém návaznosti Vinohrad na centrum města, které rozdělila magistrála. Celé situaci pomohla nedávná úprava prostranství před budovou někdejšího Federálního shromáždění na pěší zónu a pozitivum jistě přinese i obnova tramvajového spojení Vinohradské a Václavského náměstí. Budova OMG Panorama stojí na úzké parcele, zbytku původního bloku, v uzlu mezi Národním muzeem a zbořeným Transgasem. Podobně jako u dostaveb Českého rozhlasu, stojících poblíž v Římské ulici, zde architekti zvolili rozměrná okna s horizontálními formáty a kamenný obklad, tentokrát světlý travertin. Budovu charakterizuje vysoký parter a vertikální zářez v hlavní fasádě, který opticky rozděluje její dlouhou hmotu. Toto velkorysé pojetí autoři vnímali jako protiváhu silnému výrazu Národního muzea. Severní trojúhelníkový závěr budovy má volný průchozí parter s kavárnou. Vrchol ostrého nároží ukrývá terasu rámovanou robustním nadpražím. Tento záznam zpracoval Matyáš Kracík v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.