1/ výtahová věž 2/ hala Železárny v Sedlci patří mezi nejstarší v celém Západočeském kraji. První zprávy o nich jsou již z let 1578-1592 a jsou spojeny se jménem Karla Kokorovce z Kokorova, tehdejšího pána ve Štáhlavech. Původně byl v Sedlci jenom hamr, později byla zřízena také vysoká pec. Po roce 1710 za Černínů byla postavena druhá pec u Štáhlavic. Ruda se dovážela hlavně z Rokycanska, později také z vlastních dolů v Plzenci a Sedlci. Dřevené uhlí se vozilo převážně ze Spáleného Poříčí. V roce 1816 zdědil panství i železárny hrabě Christián z Waldsteina a ten získal pro sedlecký podnik výborného odborníka Antonína Mayera, který závod velmi povznesl a značně zvýšil výrobu železa a litiny. Dalším významným vedoucím závodu byl František Belani, který zavedl tzv. pudlování. Závod v té době již vyráběl jeřáby, kladkostroje i jiné stroje, které byly dodávnány i do ciziny. Závod získal velmi dobrou pověst a v roce 1848 se dostal na první místo v kraji a na šesté místo v Cechách. V roce 1850 byla postavena slévárna. Až do té doby se všechno železo zpracovávalo v hamrech, kterých bylo koncem 18. století devět. Belani zhotovil pro Měšťanský pivovar v Plzni parní stroj o výkonu 15 KS a dodával do pivovaru i další zařízení. Vzhledem k rostoucím dodávkám do plzeňských závodu byla roku 1859 zřízena v Plzni pobočka sedleckého závodu, kterou Belani přivedl k velikému rozkvetu. Plzeňská strojírna byla postavena v místech, kde je dnes divadelní skladiště. Roku 1869 prodal Arnošt z Waldsteina plzeňskou strojírnu svému inženýru Emilu Škodovi, a tak se stala strojírna sedleckého závodu kolébkou budoucích Škodových závodu. Za ředitele Adama byla v roce 1860 postavena smaltovna a také slévárna byla rozšířena. Kolem roku 1870 byly v Sedlci už dvě vysoké pece. Dalšího rozvoje dosáhla železárna zvláště za ředitele Karla Merleta po roce 1874, byly přistaveny nové provozovny a zakoupeny nové stroje, zřízena vodní turbína a postavena nová plynárna. V té době se vyráběly v závodě hospodářské stroje (žentoury, řezačky, mlátičky), turbíny, mostní váhy, válcovací stroje, zařízení pro mlýny, pily, pro doly, pro lázně, pro pivovary, sklárny a jiné podniky. Závod dodával četné výrobky i do ciziny, např. v r. 1874 zhotovili sedlecní dělníci pro výstavní haly ve Vídni všechny železné sloupy. Sedlecké železárny dodaly v roce 1884 také nový železný most pres reku Úslavu v Plzenci. Významným činem bylo postavení horní slévárny určené pro "hrnčíře", čímž velmi stoupla výroba litinového a smaltovaného nádobí. V této době byl zřízen v sousedství železárny u rybníka sedlecký park za pomoci kozelského zahradníka F. X. France. Sortiment výrobku se pochopitelně měnil podle poptávky, ale nejdéle se udržela výroba křížů, andělů a podobných odlitků. Po roce 1900 byla v závodě zavedena výroba závaží, která se zde i cejchovala. Později se začaly vyrábět kotle, radiátory, klozety i trubky. Sedlecké železárny byly v majetku Waldsteinů až do roku 1920, kdy je poslední majitelka prodala Plzeňské bance. Ta přestěhovala smaltovnu v roce 1930 do Bartelmusova závodu v Plzni. V roce 1948 byl závod znárodněn a prošel mnoha změnami. V roce 1974 bylo rozhodnuto připojit železárny opět ke Škodovým závodům, k nimž patřily již v roce 1948. V současnosti se v prostorách bývalých sedleckých železáren vyrábí elektrotechnická zařízení, takže původní tradice Sedlce nebyla přerušena po staletí. Z původních hal železáren se dodnes zachovala typická věžovitá stavba kychty (1), na které je připevněn litinový znak Valdštejnů, obestavěná empírovou halou (2).