bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie

Katalogové číslo

1000001875

Kraj

Jihomoravský kraj

Okres

Brno-město

Obec

Brno

Část obce

Zábrdovice

Katastrální uzemí

Zábrdovice

Adresa

• Brno, Bratislavská 249/68
• Brno, Cejl 469/71

Typ

věznice; soud

Kategorie

areál

Sloh

baroko; klasicismus

Vznik

1772 až 1776

Anotace

Káznice na Cejlu je unikátní málo známou stavbou, která vzhledem ke své původní funkci nemá v České republice srovnání. Shodou dějinných okolností unikla výrazné přestavbě a je tak výmluvným svědkem dějin vězeňství ve střední Evropě.

Dějiny

Věznice byla zřízena na základě dvorského dekretu ze dne 4. srpna 1770, jenž přikazoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Výstavba probíhala v letech 1772 až 1776 podle projektu, jenž byl řešen zcela v souladu s dobovou vzorníkovou literaturou. V několika následujících letech krátce po dostavbě však objekt nesloužil svému původnímu účelu, do nově vystavěných prostor byl roku 1778 přemístěn sirotčinec z bývalé brněnské jezuitské koleje. Teprve roku 1784 byla budova předána vězeňské správě a byla určena pro odsouzené za méně závažné trestné činy. K dílčím úpravám stavby došlo na samém konci 18. století podle projektu Karla Jacobiho z Eckholmu (1743–1801), ředitele moravského Provinčního stavebního ředitelství v Brně. Věznice byla rozdělena na mužské a ženské oddělení. V objektu nacházelo 16 cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kaple a pracovní dílny pro vězně (tkalcovna a přádelna lnu, dílna na předení vlny, krejčovská a obuvnická dílna), prádelna, sušárna a další provozní místnosti. Na nádvořích byly umístěny kryté studně. Další přestavba komplexu proběhla ve 40. letech 19. století, kdy bylo podle projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho přistavěno křídlo s průčelím do ulice Bratislavské a trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z dnešní ulice Cejl. Od roku 1850 v této části objektu sídlil brněnský zemský trestní soud. V dané době proběhly patrně rovněž interiérové úpravy, jež vedly k navýšení počtu cel. Roku 1855 do nich byli převezeni poslední vězni ze Špilberku. Na počátku 20. století proběhla další rekonstrukce objektu a rovněž došlo k přestavbě patrového křídla a úředního domu směrem do ulice Bratislavská. Mimo jiné byly upraveny jednací sály, vytvořeny byly nové kanceláře a byty pro přednostu věznice, kontrolora a inspektora. V roce 1916 byl na Cejlu několik týdnů neoprávněně držen básník Petr Bezruč. V období 1. republiky v objektu zasedal krajský soud, ve věznici se nacházela oddělení pro ženy, muže a mladistvé, kapacita byla přibližně čtyři sta vězňů. V protektorátním období v objektu nadále sídlil český krajský trestní soud, který byl doplněn ještě Německým zemským soudem. Část budovy byla zabrána pro ženské oddělení gestapa. To využívalo sedm cel, přičemž jedna z nich (cela č. 7) byla celou transportní, kam byly umísťovány ženy před transportem do jiné věznice či do koncentračního tábora. Počet žen vězněných gestapem se v průměru pohyboval kolem 70 osob. Věznice nebyla, na rozdíl od např. Kounicových kolejí, využívána k popravám. Jedinou výjimku tvoří případ odbojářů Aloise Zavadila a Květoslava Kolaříka, kteří byli dne 12. března 1945 na Cejlu oběšeni (dosud jsou na půdě zachovány popravčí háky). Objekt byl dvakrát poškozen během náletů ve dnech 25. srpna a 20. listopadu 1944. Budova byla zasažena čtyřmi bombami, další dvě dopadly v její těsné blízkosti. V důsledku bombardování došlo zejména ke značnému poškození střech, zcela zničena pak byla vězeňská knihovna a vzdělávací prostory. Následné opravy proběhly jen v nejnutnějším rozsahu, byla položena nová krytina a zasklena okna. Další dílčí úpravy proběhly až v roce 1946, kdy došlo k opravám kaple, cel v prvním patře a k obnovení vybombardovaných vzdělávacích prostor s knihovnou. Po ukončení války v objektu nadále působila věznice Krajského soudu v Brně. V jeho prostorách byli rovněž v průběhu let 1945–1949 drženi a popravováni retribuční vězni odsouzeni Mimořádným lidovým soudem. Po únorovém převratu byli na Cejlu věznění odpůrci komunistického režimu – účastníci třetího odboje, vojenské osoby, osoby z bezpečnostních sborů a politicky angažované osoby z celého Československa. Až do zrušení roku 1956 prošly prostorami věznice stovky politických vězňů, mezi jinými například básníci Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdenek Rotrekl nebo pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Mnozí z odsouzených byli v prostorách věznice rovněž popraveni. Po zrušení věznice byly prostory až do roku 2007 využívány jako depozitář Moravského zemského archivu.

Popis

Předmětná soustava objektů utváří městský blok vymezený ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Budovy stojí na dvou parcelních číslech (1 a 2/1) v katastrálním území Zábrdovice, do areálu lze vstoupit třemi vchody z ulic (z Cejlu je přístupná trojkřídlá budova býv. soudu, z ulice Soudní je možné vstoupit do ústřední nejstarší části areálu a z Bratislavské je vchod do nejmladší úřední budovy). Patrové a dvoupatrové budovy jsou postaveny kolem čtyř pravoúhlých nádvoří.

Popis památkové hodnoty

Rozlehlý, postupně rostlý, ve svém jádru pozdně barokní areál bývalé káznice a věznice, vymezený ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská, se nachází v širším historickém centru města Brna, v tradiční blokové zástavbě z přelomu 19. a 20. století. O výstavbě nejstarší části káznice na předměstí Cejl bylo rozhodnuto dvorským dekretem v roce 1770. K realizaci novostavby s ústřední kaplí Nanebevzetí Panny Marie a s rozdělením stavby na mužské a ženské oddělení, která je zároveň hodnotnou ukázkou stavitelství veřejných budov na konci 18. století a cenným příspěvkem k dějinám vězeňství, tak docházelo v době, kdy ještě velká část tehdejších věznic a nápravných zařízení nevznikala systematicky tzv. „na zelené louce“, ale nejrůznějšími přestavbami starších objektů - dosloužilých hradů, zrušených vojenských pevností a sekularizovaných klášterů. Ani umístění káznice s pracovními dílnami – robotárnami do živě se vyvíjejícího předměstského prostředí protoindustriálního Brna jistě nebylo náhodné. Teprve v průběhu 19. a počátkem 20. století byl dotčený areál dotvořen do podoby dnešního uceleného městského bloku s reprezentativním řešením pohledově exponovaných průčelí do dnešních ulic Cejl a Bratislavská. Právě monumentálně koncipované průčelí do ulice Cejl s osovým trojčlenným portálem, s postranními rizality a vyloženou konzolovou korunní římsou, představuje i přes pozdější zjednodušení fasády jednu ze stěžejních architektonických dominant širšího centra města Brna. Objekt je nejen hodnotnou typologickou ukázkou soudní budovy z období po polovině 19. století, ale také cenným reprezentantem brněnského pozdního klasicismu s prvními ohlasy rané neorenesance. Po urbanistické stránce zároveň stavba vhodným způsobem začlenila a zarovnala od uliční čáry ustoupený blok staré káznice s okolní jednotnou linií ulicové zástavby. Vedle hodnot architektonických a urbanistických dále nelze opomenout význam historický - objekt bývalého zemského trestního soudu je důležitým památným místem dějin 20. století. V jeho zdech se konaly jak poválečné retribuční procesy, tak následné poúnorové vypořádávání se s nepohodlnými představiteli a jednotlivci z řad tehdejší nekomunistické části společnosti. Z architektonického, urbanistického i historického hlediska je dotčená soudní budova i historizující dostavba úředního, bytového a obslužného objektu z roku 1903 zcela nedílnou a logickou součástí historického areálu bývalé káznice a věznice. Z hlediska památkové péče a zachování jedinečného historického svědectví o zločinech nacismu a komunismu patří mezi stěžejní hodnoty souboru zejména tzv. cely smrti, amatérská figurální výmalba bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu socialistického realismu, včetně torza politického hesla na kruchtě. Předmětem památkového zájmu by měly být také masivní dřevěné dveře do vězeňských cel s vyrytými nápisy internovaných, vzkazy vězňů na zdech, číselníky k zaznamenání počtu vězněných, kukátka do cel, zděné střílnovité pozorovací průzory do dílen - špehýrky, historické konstrukce pozdně barokních jedlových krovů, repasovatelné široké prkenné podlahy, historické interiérové dlažby, valounová výdlažba v nádvořích, studny, četné kované mříže, bodce pod okny, pozdně barokní dveře v kapli, pozdně barokní okenní výplně kaple s typickým středovým oblounem, výmalba v sakristii a další. Pozornost by měla být dále věnována v podkrovních prostorách situovanému popravišti z období protektorátu (4 háky ukotvené na krovovém trámu) a nově lokalizovanému popravišti z druhé poloviny 40. let a počátku 50. let 20. století (při oknech cely číslo 64 na tzv. ženském dvoře staré káznice). Kromě dnes anonymních či méně známých hrdinů prošly zdmi této věznice také mnohé veřejně známé osobnosti (Ferenc Kazinczy, Ferenc Verseghy, Petr Bezruč, Radola Gajda, Peter Demetz, Petr Křivka – zde popraven, Jan Křižan – zde popraven, Leopold Doležal – zde popraven, Jaromír Vrba – zde popraven, Jan Alois Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Zdeněk Kessler a další).