Přízemní objekt obdélného půdorysu završený sedlovou střechou situovaný při jihozápadním okraji areálu farního kostela sv. Václava těsně přiléhá k barokní kapli Kalvárie. Jihozápadní (vstupní) průčelí – krátké, ležatě obdélné průčelí zakončené bohatě profilovanou podstřešní římsou, ke kterému téměř v celé ploše přiléhá barokní kaple Kalvárie (KP ÚSKP 28382/7-5225). Průčelí pokrývá hladká omítka, opatřená světle okrovým nátěrem, hrubě omítaný sokl je zvýrazněn světle šedým odstínem. Jihovýchodní průčelí – ležatě obdélné průčelí zakončené bohatě profilovanou podstřešní římsou, na níž nasedá sedlová střecha. Zhruba uprostřed průčelí jsou prolomena novodobá dvoukřídlá plechová vrata. Z pravého okraje průčelí vystupuje hmota přístavku někdejší věže požární zbrojnice (přístavek věže je čtvercového půdorysu z roku 1923). Průčelí pokrývá hladká omítka, opatřená světle okrovým nátěrem, hrubě omítaný sokl je zvýrazněn světle šedým odstínem. Severovýchodní průčelí – ležatě obdélné průčelí završené trojúhelným štítem, obrácené směrem ke kapli Božího hrobu (románskému karneru). Průčelí je téměř v ose otevřeno jedním větším trojdílným dřevěným oknem. K levému nároží přiléhá hmota přístavku někdejší věže požární zbrojnice. Průčelí pokrývá hladká omítka, opatřená světle okrovým nátěrem, hrubě omítaný sokl je zvýrazněn světle šedým odstínem. Severozápadní průčelí – ležatě obdélné průčelí obrácené směrem k budově farního kostela sv. Václava. Průčelí je opticky rozděleno na dva nestejně dlouhé úseky, přičemž pravý úsek průčelí reprezentuje starší, empírovou budovu někdejší márnice, levá část pak představuje mladší přístavbu hasičské zbrojnice z roku 1923. Starší úsek nese hodnotnou empírově členěnou fasádu, tvořenou jemnou pásovou rustikou, uprostřed plochy otevřenou půlkruhovým oknem s žaluziovou okenicí. Nad oknem je proveden zdvojený klenák. Průčelí je při okrajích ohraničeno pásovou bosáží. Starší úsek zakončuje bohatě profilovaná podstřešní římsa. Mladší úsek je hladký, bez prvků architektury. Tento úsek uzavírá jednoduchá podstřešní římsa. Průčelí pokrývá hladce utahovaná omítka, opatřená světle okrovým nátěrem, hrubě omítaný sokl je zvýrazněn světle šedým odstínem. Interiér Interiér márnice je plochostropý – dřevěný trámový, završený dřevěným prkenným olištovaným podbitím opatřeným bílým vápenným nátěrem. Stěny pokrývá hladce utahovaná omítka se silnou vrstvou vápenných líček. V levé polovině severovýchodní stěny je umístěn komín. Podlahu tvoří betonová mazanina (původní podlaha byla dusaná hliněná). Mezi velice cenné stavební detaily patří zejména konstrukce půlkruhového okna prolomeného v severozápadní stěně s originální vnitřní dvoukřídlou dřevěnou paprsčitě členěnou okenní výplní, vnější dřevěnou žaluziovou okenicí a kovanou zdobenou mříží. Cenný je též soubor kovaných konzol, osazených v jihovýchodní a jihozápadní stěně.