Areál Klášterního Hradiska se nachází na skalnatém návrší nad levým břehem řeky Moravy, severovýchodně od historického centra města Olomouce. Jeho podoba se vyvíjela téměř 1000 let. Současný vzhled získal klášter barokní obnovou prováděnou v průběhu 17. a 18. století. Komplex klášterních budov má téměř čtvercovou dispozici. Půdorys utváří čtyři mohutná křídla s nárožními polygonálními věžemi, ze kterého na východě vystupuje oválná centrála kostela sv. Štěpána. Uvnitř je klášter rozdělen do dvou uzavřených částí příčným traktem s bývalým konventním kostelem, hlavní čtyřbokou věží a někdejší klášterní knihovnou. Starší část kláštera, severně situovaný konvent se třemi vnitřními nádvořími, je navržena v duchu konzervativního směru raného baroka, navazujícího na pozdně renesanční severoitalskou architekturu. S tímto komplexem, půdorysně úzce sevřených staveb, kontrastuje jižní část vrcholně barokní prelatury s rozlehlým nádvořím, ovládaným původně figurální Saturnovou kašnou. O patro vyšší průčelní křídlo, s mělkým zaobleným rizalitem se slavnostním sálem, nese již všechny znaky vyspělé středoevropské barokní architektury. Jejím příkladem je na Hradisku, mimo hlavní průčelní křídlo, také kostel sv. Štěpána. Komplex kláštera dotváří jeho zahrady. Konventní zahradu, ležící severně od kláštera, ohraničují po obvodu zdi a drobné stavby (prádelna, dílny, márnice, trafostanice). Na severu tvoří hranici rozsáhlý objekt letního refektáře. Zahrada u kostela sv. Štěpána vznikla na přelomu 19. a 20. století. Její vznik souvisí s předělením prostoru východně od hlavní budovy a části konventní zahrady ohradní zdí a pravděpodobně souvisí s výstavbou dnešního pavilonu psychiatrie. Stará opatská zahrada leží jihovýchodně od klášterní budovy a navazuje na hospodářský dvůr, čtyřkřídlé dispozice kolem uzavřeného dvora. Z dalších původních krajinných úprav se dochovaly části alejí. Lipová alej u přístupové cesty ke klášteru, jírovcová alej oddělující hospodářský dvůr a jasanová alej lemující Černou cestu.