Dva hlavní, téměř identické dvoupatrové stavební bloky orientované do ulic Údolní a Úvoz mají jednokřídlý půdorys se třemi symetricky umístěnými, výraznými rizality směřujícími do dvora. Severní blok je delší o deset okenních os a je i o něco širší. Původně oba bloky stály jako solitérní objekty, po vybudování spojovacího křídla a dalších staveb nabyl celý areál charakter neuzavřeného, nejednotného pětiúhelného bloku. Spojovací přízemní křídlo, mající po stranách krátké zalomené úseky, je situováno diagonálně mezi kasárenské bloky. Převýšená polygonální hmota auly je k tomuto křídlu připojena pomocí krátkého přízemního spojovacího krčku. Dvoupatrové průčelí orientované do ulice Úvoz má 13+3+13 okenních os. Dlouhé monumentální průčelí palácového charakteru je komponováno symetricky s ústředním mělkým rizalitem umístěným uprostřed. Průčelí má výrazný horizontální charakter díky několika průběžným římsám, které sjednocují průčelí hlavní, obě boční a postranní rizality dvorní fasády. Patra jsou vzájemně oddělena výraznými kordonovými římsami s hladkým vlysem (římsa oddělující první od druhého patra neprochází rizalitem), průčelí je završeno předsazenou korunní římsou na jednoduchých konzolách. Průběžné jsou také profilovaná parapetní římsa oken prvního patra, subtilnější kordonové římsy mezi soklem a přízemím (respektive druhým patrem a půdním polopatrem) a také pás větších, nahrubo opracovaných bosovaných kvádrů, který odděluje sokl budovy se suterénem od bosované přízemní části. Tyto kvádry mají hrubou povrchovou úpravu ze strukturované omítky, do níž skrytě uvedli svá jména patrně jednotliví zedníci/štukatéři: JL, F. SCHENK, POLLACH & AMBROS, CZERWINKA, L. RUPP, W. SCHUSTER, PROCHASKA (nápisy jsou záměrně patrné pouze pod určitým úhlem pozorování). První patro je akcentováno pasovou rustikou. Armovaná jsou také nároží, v prvním patře je armování akcentováno hrubším opracováním kvádrů. Okna jsou obdélná, v prvním patře rámovaná edikulou s úzkými profilovanými lištami na místě pilastrů, nesoucími výrazné trojúhelníkové frontony. Na místě balustrád se zde nachází jednoduchá obdélná pole. Okna druhého patra jsou opatřena jednoduchou šambránou a rovnými úseky nadokenních říms. Menší obdélná okna půdního polopatra jsou orientována na šířku a jsou opatřena subtilní šambránou. Okna suterénu se tvarem přizpůsobují svažujícímu se terénu – v levé části jsou menší a mají na šířku orientovaný obdélný tvar, v pravé části mají stejnou podobu jako okna přízemí pouze s rozdílem formátu. V předposlední okenní ose je zde umístěn utilitární vchod (dle dobových fotografií sekundárně proražen). Tříosý vstupní rizalit měl v patrech původně stejně řešená okna, zdůrazněná většími vzájemnými rozestupy okenních os. V roce 1920 byl stavebně upraven a původní řešení vystřídala velká, šestidílná čtvercová okna, v prvním patře akcentovaná klenáky. Mezi okny byly umístěny stylizované kanelované pilastry ve výši obou pater, zakončené jednoduchými hlavicemi (stejné pilastry byly použity na fasádě spojovacího křídla z roku 1920). Po stranách se nachází výrazná bosáž. Původní rovná atiková nástavba, akcentovaná malým štítem uprostřed, byla změněna na nízký trojúhelníkový štít. Okna v přízemí mají půlkruhová zakončení, stejně jako portál s výraznou šambránou zakončenou ve spodní části volutami na podstavcích. V portálu jsou osazeny dvoukřídlé dřevěné dveře s klasicizující dekorací a jednoduchým půlkruhovým nadsvětlíkem. Boční průčelí jsou čtyřosá, avšak okna jsou proražena jenom ve druhé (u jižního), respektive třetí ose (u severního průčelí), v ostatních osách se nachází slepá okna (již od doby vzniku). V případě jižní fasády (ulice Tvrdého) mají okna stejná řešení jako u hlavního průčelí, u severní fasády mají okna jenom jednoduché šambrány. Stejně zjednodušeně jsou koncipovány fasády postranních rizalitů dvorního průčelí. Hlavní průčelí budovy situované do ulice Údolní je řešeno analogicky, přesto se v některých detailech odlišuje. Hlavním rozdílem je délka průčelí a dvojnásobné odstupňování vstupního rizalitu. Celkově má fasáda 16+2+3+2+16 okenních os. Řešení postranních částí odpovídá popsanému průčelí v ulici Úvoz. Podoba dvojitého rizalitu zřejmě odpovídá původní podobě rizalitu jižněji situovaného křídla. Okna mají stejnou podobu jako u postranních částí, atiková nástavba je rovná, akcentovaná malým půlkruhovým štítem se stylizovanými volutami. Obě patra jsou zde opatřena pásovou rustikou. Tříosá centrální část rizalitu má řádné balustrády, ve střední ose je balustráda širší a naznačuje motiv balkonu nad edikulovým portálem se dvěma toskánskými polosloupy na vysokých podstavcích. Samotný vchod má půlkruhové zakončení s výrazným třídílným klenákem a šambránou. V portálu jsou osazeny stejné dveře jako v případně Úvozu. Boční průčelí blíže k bloku při ulici Úvoz je řešené stejně jako u této budovy, druhé boční průčelí (západní) je v patrech opatřeno břízolitovou omítkou a zcela bez dekorativních prvků. Přízemní spojovací křídlo je na uliční fasádě členěno rytmem velkých, na výšku orientovaných obdélných oken vzájemně oddělených stylizovanými klasicizujícími pilastry. Nad okny se nachází obdélná pole a jednoduché obdélné klenáky. V postranních částech jsou umístěny trojice oken se širším oknem uprostřed, s plochami stěn lemovanými mělkými lizénami. Průčelí přízemního křídla je ukončeno jednoduchou předsazenou korunní římsou. Dvorní průčelí severní budovy (ulice Úvoz) je opatřeno břízolitovou omítkou a je zproštěno architektonického členění. Okna jsou obdélná, stejně jako všechny vstupy. Průčelí jsou ukončena korunní římsou, která je výraznější u rizalitů – více předsazená u středního rizalitu a profilovaná u těch postranních. Zvýšená půdní nástavba nad středovým rizalitem má do dvora orientovaná velká okna. Dvorní průčelí jižní budovy omítané na bílo, okna zde mají jednoduché šambrány a parapetní římsy. Architektonicky jsou členěné postranní rizality. Dvorní průčelí auly (součást spojovací budovy z roku 1920) je omítnuto na bílo, členěno jednoduchými lizénami a zakončeno předsazenou korunní římsou a atikovým nástavcem s motivem stylizovaného cimbuří. Z pěti stran jsou ve zvýšeným přízemí trojice oken, ze kterých je střední vždy širší. V suterénu se nachází trojice totožných jednoduchých oken. Obě původní kasárenské budovy mají jednoduchá dispoziční řešení s dvoutraktovým uspořádáním a trojicemi schodišťových rizalitů vybíhajících do prostoru dvora. V krajních částech mají budovy tři trakty. Hlavní místnosti jsou situované do ulice, chodby se obrací do dvora. Vstup s příslušným vestibulem je v obou případech umístěn uprostřed. Ze strany dvora na něj navazuje hlavní dvoukřídlé schodiště. Z obou konců chodby jsou krčky přístupné sousední budovy. Členitému půdorysu spojovací přístavby dominuje posluchárna orientovaná do dvora, nalevo od ní se nachází vstupní síň, ze které byly původně přístupné šatny a pitevny orientované do ulice. Od umýváren byly pitevny odděleny půlkruhovými oblouky, částečně zazděnými, jinde vyplněnými dveřmi (zčásti dochovány). Do auly vede vstup v úrovni přízemí (primárně pro vyučující) a dva vstupy přístupné jednoramennými schodišti s původním zábradlím – ty ústí v horní části posluchárny. Pod posluchárnou se nachází prostory někdejších učeben s přiznanou hmotou posluchárny, jejíž sklon nesou sloupy vymezující dvě úrovně stropů. V učebnách jsou dochovány původní okenní výplně a zčásti rovněž vestavěné skříně. Dispozice všech částí areálu jsou v současnosti přizpůsobeny provozu umělecké vysoké školy. Objekty původních zeměbraneckých kasáren mají interiéry poznamenané pozdějšími úpravami. Chodby jsou zaklenuty sledem krátkých, na sebe bezprostředně navazujících příčně skládaných úseků segmentové valené klenby. Segmentovými klenbami jsou zaklenuty také prostory v suterénu. Hlavní schodiště od prostoru chodeb oddělují segmentové oblouky. Stejné oblouky se nachází na vícerých místech interiéru. Původními se jeví být některé okenní a dveřní výplně.