Autoři: Aleš Burian, Gustav Křivinka Spolupráce Eva Eichlerová-Totková, František Jakubec, Rostislav Jakubec 1993-95 Na základě vítězství v architektonické soutěži v roce 1993, kterou vypsala tehdejší Investiční a poštovní banka, navrhli architekti konstrukční a objemové řešení. Objem domu v návaznosti na sousední historizující budovy vymezila uliční čára, kopírující půdorys původně zde stojící budovy bývalého Potravinoprojektu. Při archeologickém výzkumu zde byly odkryty během demolice původní zástavby zbytky městského opevnění. Průběžná římsa vymezuje prosklený parter s komerčními prostory a na nároží kopíruje půdorys horních podlaží. Pod římsou obnažený nárožní sloup nosné konstrukce spolu s ustupujícím zaobleným proskleným přízemím uvolnily průchod a umožnily průhled přes roh budovy. Přízemní pronajímatelné prostory směřující do ulice České jsou vizuálně propojeny nad dveřmi probíhající horizontálou v designu přírodního dřeva. Hlavní vchod do banky je z ulice Joštovy, zapuštěný do hlubokého portálu, fasádu přízemí zde tvoří bloky zeleného hutního skla. Hladká fasáda horních podlaží je obložena leštěnými plotnami přírodního kamene. Okna v tmavě modrých kovových rámech tvoří prosklené, přes roh průběžné pásy v líci fasády, jejich velikost je určena funkcí vnitřních prostor. Páté patro s prosklenou fasádou ustupuje a na nároží graduje do nepřehlédnutelné dominanty – ostře řezaného "penthousu", který umístěným logem deklaruje majitele domu. Stavba mírně převyšuje sousední domy – v ulici Joštově hlavní hmotou o patro, s mírně sníženou římskou parteru, páté patro je zasunuté. V České ulici, kde krajní okna v každém patře vystřídaly lodžie, končí římsa parteru v polovině soklu sousedního historizujícího domu, římsa čtvrtého patra je jen výrazně vyšší. Tedy žádné římsy na sebe nenavazují. Celek je možné popsat jako hladký, rastrem průběžných oken perforovaný kvádr na odlehčeném, proskleném soklu, s korunou ustupujícího podlaží, kdy půdorys přesahující plochou střechu nesou zdvojené sloupky. Převýšenou nárožní dominantu tvoří prosklený kubus, rovněž s přesahující střechou, na nároží podepřenou opět zdvojeným sloupem. V roce 1997 byla stavba, jako historicky první realizace českých architektů, vybrána mezi finalisty nejprestižnějšího evropského ocenění za architekturu – Mies van der Rohe Pavilion Award. Tento záznam zpracovala Renata Vrabelová v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.