Budova je dle autorky koncipována jako „Dům – palác v zahradě“. Základem konceptu se stala soustava teras kopírující mírnou svažitost terénu. Na hlavní dvanáctipodlažní severojižně orientované deskové křídlo navazují z obou stran nižší objekty propojené parterem. Jižně při hlavní budově se za hlavní vstupní halou nachází typický prvek architektury šedesátých let 20. století – atrium s krytou pasáží, původně s vodní hladinou a uměleckými díly. Atrium západním směrem pokračuje v nízkou podnož s restaurací. Autorky použily typický západní modernistický motiv podnože a vertikály a přihlásili se tak ke světovému architektonickému proudu. Budovy mají závěsné skleněné stěny v duchu mezinárodního stylu, které dodala italská firma FEAL. Lehký obvodový plášť s výrazným akcentem horizontálních okenních pásů zakončuje hustší vertikální rast posledního technického patra. Obvodový plášť byl původně tmavě tónovaný. Deskovou hmotu v nejnižším podlaží oddělovala od podnože cézura mírně ustoupeného velkoplošného prosklení a předstoupeného sloupořadí ocelového nosného systému. Při realizaci budovy se podařilo prosadit jednotný autorský názor, včetně zahrady, terénních i sadových úprav, celého souboru interiérů, které se díky průhledné fasádě staly nedílnou součástí výrazu celého objektu.