Jak budovy chlévů, tak sýpek jsou podélně seskupeny podél hlavní osy areálu s tím, že jsou severněji uložené sýpky odsazeny za průčelní linii určenou chlévy, a tedy celé uskupení otevírají do pomyslné nálevky otevřené k severu. Hmotově jsou chlévy i sýpky řešeny analogicky – středem kompozice je převýšená pavilonová stavba (v případě stodoly sýpka/špýchar), na sever a na jih doprovázená nižšími křídly. Půdorysné rozvržení hospodářských stavení je v původní zástavbové konstelaci zřetelné na Originální mapě stabilního katastru (1842). Ústřední pavilónově řešená budova západních chlévů je krytá polo-valbovou střechou. Východní fasáda je řešena jako dvou-etážová, o pěti osách, ze kterých jsou tři pojaty do mělkého rizalitu. Přízemí bylo původně určeno pěticí půlkruhových arkád, jejichž záklenky dosedají na římsové hlavice pilířů a v ose záklenku jsou dodnes osazeny složeným klenákem, svázaným s patrovou římsou. Dodnes se v nejjižnějším cviklu zachovalo tmavé štukové zrcadlo. Během mladších zásahů byla prostřední arkáda rozšířena a nahrazena přímo uzavřeným a asymetricky umístěným vjezdem. Okna druhé etáže dosedají na patrovou římsu, do které jsou osazeny klenáky, určené spodním arkádám. Tato okna jsou jednoduchá, obdélná. Nad nimi je posazena římsa korunní. Nároží ústřední budovy jsou zaoblená. Doprovodná křídla byla při ústřední budově kryta sedlově, vně polo-valbou. Jižní křídlo je dnes v havarijním stavu – zachovaly se zde ale pozůstatky vnitřního členění a klenutí. Křídlo je řešeno jako trojlodní – cihlami vyzděné plackové klenby spadaly na monolitické toskánské sloupy, při podélných stěnách zabíhaly pasy kleneb přímo do zdi, při čelních stěnách do toskánských polosloupů. Mladší zásahy do podoby a funkce hospodářských budov způsobily mírnou roztříštěnost a místy nejednotnost či odchylku zachované či částečně rekonstruované exteriérové výzdoby. Obecně vzato je západní skupina doprovodných a hospodářských budov ve výrazně horším, fragmentárním, stavu, nicméně je dodnes větším nositelem původního architektonického a estetického řešení – a to oproti východní skupině, která je sice zachována celistvěji, ale absorbovala mnohem více mladších, nutno dodat devalvujících, zásahů.