První písemná zmínka o obci pochází z roku 1323, kdy Diviš ze Sovenic dává plat ze svého majetku v Chotiněvsi bratřím františkánům v Litoměřicích. V průběhu věků patřila vesnice k panství ovládanému z tvrze Liběšice a sdílela jeho osud. Za zmínku stojí rok 1680, který byl pro obec tragický. Zuřil zde mor tak, že až na tři rodiny celá obec vymřela. Aby se nemoc nešířila, byl zřízen zvláštní morový hřbitov. Až do konce druhé sv. Války byla Chotiněves z drtivé většiny německá. Po odsunu Němců a osídlení obce drobnými rolníky z vnitrozemí sem v roce 1947 reemigrují volyňští Češi. Evangelický kostel z r. 1951 se nachází v horní části obce. Dnes většina domů slouží k rekreaci. V r. 2017 žily v Chotiněvsi dvě stovky obyvatel. Vesnická památková zóna byla vyhlášena 22. září 1995. Tvoří ji v podstatě celá zastavěná část obce, kde je i několik stavení prohlášených za kulturní památku (např. dům č. p. 60, č. p. 63, č. p. 36), většinou z konce 18., nebo počátku 19. století. Jedná se především o domy s roubeným patrem a pavlačí. Výrazně se do vzhledu návsi zapsaly mohutné klasicistní usedlosti (např. č. p. 3, č. p. 4) s bohatě zdobenými štukovými fasádami. Chotiněves patří k památkově nejhodnotnějším lokalitám Českého středohoří, neboť zástavba nebyla narušena novou výstavbou a mohutné patrové domy působí jednotně, úhledně. V horní části jsou roubené chalupy a ve střední a dolní části zděné budovy. V dolním díle se pak nacházejí dva domy obložené břidlicí. Mnoho zdejších stavení je kombinovaných s hrázděním. Průčelí zděných domů jsou z různých dob (18. a 19. století) a jsou bohatě zdobená, tedy klasicistní, eklektická a secesní. Objevují se zde arkádové pavlače, krátké dřevěné pavlače roubených domů, chmelové štěrbinové vikýře apod. Za obytnými domy jsou četná hospodářská stavení (stodoly, kůlny). Zástavba kolem návsi je pravidelná, kopírující svažitý terén a respektující uliční čáru. Areály hospodářských usedlostí mají jednotnou orientaci ke komunikaci. Vedle tradičních roubených staveb s podstávkami jsou zde zastoupeny stavby hrázděné i mohutné mladší (klasicistní) zděné statky. Štíty budou v patře přiznávají roubení ve střešní části jsou bedněné (lomenice), nebo obložené břidlicí (později nahrazeno eternitem), některé objekty jsou celé bedněné (deštěné). Půdorysně jsou stavby řešeny vesměs jako podélné se sedlovou střechou s přístavky chlévů a kůlen, doplněny výminky a stodolami do velkých hospodářských celků. Střešní krytinu tvoří hlavně pálená taška (bobrovka), tradiční krytinou je též břidlice, dnes nahrazena vláknocementovou šablonou. V současnosti je řada staveb kryta též plechovou, či betonovou krytinou. Prostředí vesnické památkové zóny je poměrně dobře spravované, kromě jednotlivých nedostatečností v oblasti materiálu oken (plast) a střech. Jihozápadní panorama obce se pohledově výrazně uplatňuje při dálkových pohledech především z blízkého návrší u Jištěrp s novou rozhlednou.