V přístupných prostorech jsou rozeznatelné minimálně dvě fáze těžby. Starší představují úzké a nízké chodbičky, z nichž se často zachoval jen otisk stropu v nejvyšších partiích později vyrubaných velkých komor. Část chodeb se však dochovala kompletně, a kromě vzácných vejčitých profilů, které považujeme za nejstarší, má většina z nich typický lichoběžníkový profil. Dominantní fáze těžby spadá do 16. a 1. poloviny 17. století a jí vděčíme za většinu dobývek v podobě různě velkých komor, leckde s původními pilíři (celíky). Průběh komor je mimořádně nepravidelný a odpovídá jasné orientaci na bohatost zrudnění, takže velikost komor a jejich umístění kolísá podle toho, kde byly zastiženy ekonomicky využitelné partie ložiska.