Národní podnik Crystalex představoval ve své době jeden z nejmodernějších sklářských provozů ve střední Evropě. Generálním projektantem byl Skloprojekt Praha (Josef Rut a Miroslav Jägr), generálním dodavatelem Union Engineering Bělohrad a architektonické řešení vypracovala projektová kancelář Trudnik Bělehrad (architekt Dorde Grujičić a Branko Veselović). Centrem areálu je výrobní monoblok, zahrnující provozní soubory hlavní výroby, tedy soubor tavení skla a soubor rafinačních provozů. Dominantou je pak administrativní věžová budova a pozoruhodná jídelna, pojatá v duchu tzv. bruselského stylu z roku 1966 od architekta Branko Veseloviće, která zároveň představuje architektonicky nejhodnotnější budovu generelu. Administrativní budova je součástí vstupního areálu závodu. Jedná se o jedenáctipodlažní objekt spočívající na dvoupodlažní podnoži, montovaný ze spínavých H rámů, na který navazuje vrátnice s kolostavem. Konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet se sendvičovými panely. Fasáda je částečně krytá hliníkovým lamelovým obkladem FOS. V 1 NP byla situována podniková prodejna, přemístěná dnes do objektu bývalé podnikové jídelny a ve 2 NP se nachází vzorkovny. 3 - 10 NP má shodnou dispozici s centrální chodbou a je vyhrazeno administrativě. V 11 NP se pak vedle administrativních prostor a strojovny výtahu nachází archivy a terasa. V případě někdejší závodní jídelny, koncipované pro 1000 strávníků je konstrukce tvořena rovněž železobetonovým skeletem a fasáda je z části doplněna o kamenný obklad. Elegantní budova s atypicky zalomenou střechou se vyznačuje dynamickou skladbou hmot a zároveň značnou lehkostí a vzdušností, kterou jí vtiskuje kombinace materiálů s rozsáhlými prosklenými plochami. Na venkovní omítky pak bylo pravděpodobně poprvé v Československu užito „teraplastu“, testovaného dodavatelem na 30 stupňový mráz. V interiérech pak nechyběla umělecká výzdoba jako Modrý reliéf od Karla Wünsche. Krátce po dokončení se nicméně areál nevyhnul ani kritice, což dokládá příspěvek v Architektuře ČSR od specialisty na průmyslové stavby, Emila Hlaváčka. Ten sice konstatuje, že jádro závodu, dvouetážový výrobní objekt je relativně čistý a logicky zónovaný, nicméně postrádá jasnou kompoziční myšlenku v řešení generelu jako celku, kterému vytýká, že jednotlivé nevýrobní objekty jsou mechanicky rozmístěny po obvodu závodu, čímž je prakticky vyloučeno další rozšiřování podniku. Pozitivně naopak hodnotí vstupní skupinu, jejíž „svěží, příjemná architektura“ dle jeho názoru „utáhne hlavní průčelí závodu, i když zde nelze považovat přijaté rozmístění za zvlášť šťastné“, a dále pak oceňuje „příznivé hmotové řešení, členění ploch, střídmě vkusné použití barev a dokonalé výtvarné a technické řešení interiérů“. Součástí areálu sklárny je také výtvarná výzdoba v předpolí, tvořená dvojicí soch od Josefa Klimeše a Stanislava Kováře.