Podlouhlá halová budova krytá sedlovou střechou byla vystavěna z režného cihelného zdiva kombinovaného s omítanými plastickými články na masivní kamenné podezdívce. K této hale je z východu přičleněna na celou její délku přízemní stavba s plochou střechou, v níž se nacházely doplňující provozy elektrárny. O původním vzhledu severozápadní a jihozápadní fasády, odlišné od té současné, nás informuje historická fotografie, uložená v Museu Vysočiny v Jihlavě. Na ní zobrazená severovýchodní fasáda halového prostoru je zdůrazněna po stranách dvojicí mohutných čtvercových pilířů, které jsou zakončeny oblými vrchlíky. Další kamenný vrchlík zakončuje trojúhelný štít, který je rámován plastickým obloučkovým vlysem. Uliční průčelí haly je prolomeno velkým trojdílným obloukovým oknem, které je orámováno plastickým štukovým dekorem. Oknem lze vidět současné přepatrování původního vysokého halového prostoru. Na fotografii je ještě stále k vidění obdélná nápisová kartuše s německým nápisem Städtiche Elektrizitätswerk Iglau, která dnes na fasádě orientované do Havlíčkovy ulice chybí. Nad ní se nacházel také dnes odstraněný městský znak. Jihozápadní fasáda doznala značných změn oproti původnímu rozvrhu. Původně byla členěna na šest stejně velkých lisenových polí s obloučkovým vlysem pod hlavní římsou. Jednotlivá pole byla prolomena vysokými segmentově zaklenutými okny s průmyslovým zasklením. Později byly k objektu přistavěny další dva moduly, takže nyní členění tuto fasádu osm os. Původní okna byla v souvislosti s využitím prostoru po potřeby společných garáží nahrazena rozměrnými vraty, která zasahují také do lisenových rámů.