V roce 1925 se zemský výbor rozhodl postavit pro rozrůstající se vojenskou posádku v Mladé Boleslavi nový bytový dům. Kroha ze své pozice zemského technického komisaře získal již stejnou zakázku – tedy na domy vojenských gážistů – o rok dříve v Kutné Hoře. Zakázku na dům vojenských gážistů v Mladé Boleslavi získal Kroha od města také přímo, bez vypsání soutěže, na jaře 1925. Následujícího roku na jaře se začalo stavět, budova však byla kolaudována až na počátku roku 1928. Kroha i stavební firma čelili kritice – firma za dlouhé provádění stavby, Kroha za způsob, jakým zakázku získal a také, jako u jiných jeho staveb, za přílišnou dekorativnost. Právě u domu vojenských gážistů se však dá říci, že jde o jednu z tvarově nejméně bohatých staveb tohoto období. Kroha zde zřejmě reflektoval neustálé stížnosti na mrhání veřejnými prostředky, které bylo s jeho předchozí prací spojeno. Celý dům tak jak v kompozici hmot, tak utváření vnitřních prostor působil poměrně skromně ve srovnání s jinými Krohovými stavbami té doby. Stejně jako u domů vojenských gážistů v Kutné Hoře upouští Kroha od komplikovanějšího uskupování hmot a dramatických kompozic. Dům je rozdělen do tří samostatných částí s vlastním vstupem a přístupovým schodištěm. Střední část domu se vstupem asi v polovině západní strany domu je 9m hluboká, ze schodiště jsou přístupny vždy dva byty na patře. Díky malé hloubce a použitému dvoutraktu byly všechny místnosti s přímým osvětlením, s výjimkou lázně, prosvětlené přes pokojík služky. Schodiště bylo dvouramenné, bez zrcadla. Na jižní i severní straně je dům zakončen další, kompozičně komplikovanější hmotou, která šířku střední části přesahuje, dochází tak tedy k efektnímu ukončení budovy. Na severní straně při ulici Purkynově byl vchod na schodiště umístěn kolmo na ulici na osu severní části. Z dvouramenného schodiště bez zrcadla byly přístupny vždy tři menší byty na patře – dva po stranách schodiště a jeden na ose, umístěný už tedy v užší střední části budovy. Podobně je řešena o něco objemnější část jižní, kde je však přístup přes schodiště k bytům z východní strany domu. Na osu jižní části jsou umístěny dva byty, třetí je opět vsunut do střední užší části domu. Dispoziční řešení Kroha částečně převzal z domů vojenských gážistů v Kutné Hoře, kde také ve střední části domu použil takto hluboký dvoutakt. Dům reaguje na svažování parcely směrem k severu, na jižní straně jsou tedy obytná nadzemní patra čtyři, v severní části jsou byty na pěti podlažích. Polosuterénní prostory jsou částečně využity pro byty, částečně pro sklepy, na pod jižní částí domu suterén chyběl, tato část je nepodsklepená. Na fasádách domu Kroha zjednodušil oproti předchozím realizacím své výrazové prostředky. Střední část domu je na východní straně v hladké omítce, bez vystupujících říms, oblouků a dalších prvků, zdobená jen zajímavým rozvržením otvorů oken. Je řešena téměř symetricky, ve středu se nalézají výřezy lodžií mezipodest schodiště, střední část je také akcentována navýšením o patro. Západní fasáda střední části domu je také téměř v polovině rozetnuta vertikální hmotou schodiště. Po obou stranách schodiště je fasáda členěna horizontálními pruhy průběžných balkonů, v jedné části zasklených v rovině fasády. Severní část budovy je plastičtější, severní fasáda je řešena symetricky na osu schodiště, při východní fasádě Kroha použil svůj oblíbený čtvrtválcový přechod. Jižní fasáda je řešena také symetricky, bez průběžných říms a dalších Krohou často užívaných prvků. Působí tak ve své hladké ploše s prosklenými plochami v kontextu Krohovy tvorby té doby poměrně atypicky. Na Krohův rukopis však upomíná napojení této části na střední dvoutrakt, kdy je opět použito balkónů o čtvrtkruhovém půdoryse.