Vedlejší objekt s veřejnými toaletami, lampárnou, skladem a prádelnou na nádraží v Rozsochách je nevelkou přízemní zděnou účelovou stavbou obdélného půdorysu s dobře čitelnou vnitřní dispozicí, se sedlovou střechou, bedněnými štíty a architektonicky členěnými fasádami (šambrány kolem oken a dveří, podstřešní římsa, vystupující nároží). Štítová průčelí jsou orientována na sever a na jih. Hlavní severní průčelí se vstupy na pánské a dámské toalety se obrací přímo ke kolejišti. Vstup na pánské toalety se pohledově nalézá vlevo (východní vstup) a na dámské toalety vpravo. Dřevěné dveře na toalety jsou původní, a to včetně zasklených vitráží v horní částí dveří. Po vnějších stranách vstupů na nárožích jsou připevněny kovové držáky pro zavěšení informačních plechových cedulí. Ty původní byly odcizeny a poté nahrazeny – dle informací poskytnutých navrhovatelem – odpovídajícími kopiemi. Součástí odvětrávání toalet jsou dvě menší okénka nalézajícími se v ose nad vstupy. Štít je bedněný, přičemž spoje jsou překryty lištami. Také štít se dvěma opět symetricky umístěnými otvory, které zajišťují prosvětlení půdy, doprovází drobné estetizující detaily. Spodní okraje jednotlivých prken jsou zaobleny a jsou v nich vyvrtány menší kruhové otvory. Přesah střechy je rovněž podbitý prkny. Vynáší ho tři vzpěry podpírající tři vazné trámy krovové konstrukce. Okrajové vzpěry vynášející vazné trámy (pozednice) spočívají na kamenných krakorcích zdobených jednoduchou profilací. Tento prvek obvykle plní praktickou funkci, kdy odkapávající dešťová voda nestéká zbytečně po fasádě. Zde má zřejmě dekorativní význam. Po směru hodinových ručiček následuje východní fasáda se dvěma okny a vstupem osazeným dřevěnými dveřmi vedoucími do původní prádelny. Fasáda je opět členěna řadou zdobných prvků – šambránami, lizénou při spodním okraji oken a jednoduchými nadokenními římsami. Jižní štítové průčelí otočené k příjezdové cestě k nádraží je kromě reliéfně pojatých nároží a podstřešní římsy bez dalšího architektonického členění. Štít je stejně jako v případě severního průčelí bedněný se shodnými prvky včetně kamenných krakorců. Ve štítě se nalézá vstup na půdu – jednoduchá dřevěná dvířka na kovových závěsech. Lať kryjící okraj přesahu střechy je v místě okapu zdobena volutou, která odpovídá profilu okapu a decentně jej zakrývá. Dřevěné prvky mají rovněž zkosené hrany, což značí, že pozornost byla věnována i tomu nejmenšímu detailu. Západní fasáda odpovídá svým členěním a symetrií východní fasádě. Opět se zde nacházejí dvě okna a uprostřed vstup do bývalé lampárny a přiléhajícího skladu. Zdobení šambránami a římsami zůstává kromě chybějící lizény ve spodní části shodné. Napravo od vstupu je zabudována kovová rozeta s háčkem k zajištění otevřených dveří. Po celém obvodu stavby probíhá profilovaná podstřešní římsa. Pasivní plochy fasád jsou natřeny světlou pomerančovou barvou, zatímco aktivní prvky jsou provedeny v barvě bílé. Sokl je kamenný. Vnitřní dispozice objektu zcela odpovídá dochované archivní projektové dokumentaci. Při pohledu na severní průčelí se vpravo nalézají dámské toalety s původními dřevěnými latrínami včetně dělicích příček, dveří, věšáků a samotných sedadel. Dvojice latrín umístěných kolmo ke vstupu a k sobě zády je oddělena dřevěnou zástěnou. Vnější dělicí příčka s ohledem na hygienu a soukromí uživatelů toalet pokračuje i přes hranu okenního parapetu, přesně na osu okna. Pánské toalety umístěné vlevo při severovýchodním nároží objektu se dispozičně mírně odlišují. Za vstupními dveřmi s dochovanou vitrážovou výplní je po pravé straně kamenný žlábek, zatímco dvojice latrín orientovaná rovnoběžně se vstupem a vlastními sedadly k severní stěně se nalézá u okna vlevo. Jako v předcházejícím případě se dřevěné latríny zachovaly kompletní, a to včetně dvou dřevěných poklopů. Dřevěná dělicí příčka i zde pokračuje přes hranu okenního parapetu a poskytuje tak dostatek denního světla v obou kabinkách. Toalety jsou odvětrávány jednoduchým a přitom důmyslným systémem pěti větracích otvorů, dvěma nad vlastními vstupy, dvěma z bočních stran. Zatímco pátý je prolomen mezi dámskými a pánskými toaletami a zajišťuje aktivní cirkulaci vzduchu. Za pánskými toaletami ve východní části vedlejšího objektu byla dle normované dokumentace zřízena prádelna. V ní se původní vybavení nedochovalo. V současnosti je nevyužívána. Za dámskými toaletami v západní části objektu byly původně dvě místnosti oddělené příčkou. První z nich, nacházející se hned za vstupem, sloužila obsluze stanice jako lampárna, zatímco druhá místnost za ní byla používána jako sklad. Příčka mezi nimi byla dodatečně vybourána. Dveře zasazené do dřevěných obložek, jejichž okraje jsou zdobeny profilovanou lištou, jsou opět v horní části vyplněny skleněnou vitráží v kovových rámečcích. Dlažba na podlahách obou původních místností by mohla pocházet z doby vzniku objektu. Za pozornost stojí také elektroinstalace, která může být velmi starého data. Nelze vyloučit, že se při vzniku objektu počítalo již s jeho elektrifikací. Střešní krytinu tvoří dvoudrážková pálená taška. V hřebeni střechy je osazeno zděné komínové těleso protáhlého obdélníkového tvaru se zkosenými hranami a na vrcholu ukončené keramickou tvarovkou a kryté kamennou (či cementovou) deskou. Komín nebyl určen pouze pro odtah spalin z původní prádelny a lampárny, ale také – dle projektové dokumentace – pro odvod par plynů ze septiku nacházejícího se při severovýchodním nároží objektu. Srovnání vedlejšího objektu v Rozsochách in situ s původní projektovou dokumentací ukázalo, že jak koncept, tak vlastní realizace se i po 120 letech téměř shodují. Až na drobnosti zůstal objekt zachován bez výraznějších stavebních zásahů ve své autentické podobě.