Koupí byl roku 1899 získán velký moderní mlýn (obchodní) a malý starší (námezdní), pekárna o dvou pecích, obchod a polní hospodářství o rozloze 120 korců půdy. Společenstvo vzniklo v roce 1899 z celkem 233 rolníků s 1581 podíly v obnosu 158 110 K. a vešlo v život pod firmou s výše uvedeným názvem. V průběhu doby se měnily stanovy i firma. Jednou z pozoruhodných změn bylo elektrářství, přidružené v roce 1911, které bylo v roce 1928 ministerstvem přiznáno jako všeužitečné. Mlýnské družstvo v Dražicích se v roce 1910 rozhodlo postavit parní elektrárnu a dodávat elektřinu třinácti okolním obcím. Elektrizace nebyla zpočátku přijímána s pochopením, setkala se naopak s obavami a nepochopením. Tyto obavy byly rozptylovány exkurzemi do krajů, kde elektrifikace už proběhla, přednáškami, předváděním strojů a podobně. V roce 1912 byla parní elektrárna doplněna Dieselovým motorem o výkonu 300 ks. Rok 1914 se nesl ve znamení snahy o stabilizaci Družstevních závodů Dražických a přizpůsobení činnosti novým, válečným poměrům. Podařilo se tak prohlášení elektráren za státem chráněné na základě výnosu C. k. ministerstva vnitra č. 4080 ze dne 25. července 1914 č. ř. z. 155. Vlastní parní elektrárna vykazovala uspokojivý chod i přes nárůst počtu odběratelů. Podařilo se za válečných materiálových těžkostí vybudovat primární linku o délce 9,992 km a sekundární linku o délce 12,363 km a proudem tak nově zásobit 8 obcí a osad. Rezervní provoz byl ohrožen nedostatkem přídělové nafty, ale i přesto se podařilo i během žní udržet dodávky proudu. Předválečná myšlenka výstavby středolabské vodní elektrárny v těsném sousedství družstevních závodů se pro všeobecný nedostatek stavebního materiálu nemohla uskutečnit, stejně jako rozšíření strojovny parní elektrárny o nové stroje o výkonnosti 1500 ks. Postupně během roku 1915, 1916 se projevil pokles spotřeby díky odchodu odběratelů na fronty první světové války a omezovaní i zastavování řemeslné a živočišné výroby. Rozšíření kapacitní nemohlo být provedeno pro přemrštěné ceny strojírenského zařízení. O rok později došlo díky vnitřní restrukturalizaci k posílení výroby elektrické energie, vzrostla i její spotřeba díky nedostatku petroleje, benzínu, uhlí a dalších pohonných látek. Elektrická energie v této době pomáhala šetřit lidské síly při výmlatech obilí a i výrobě munice. Díky nedostatku lidské síly vzrostla poptávka po elektrifikaci a to dokonce i tam, kde před válkou byli lidé zdrženliví k elektrické energii. Ale za všeobecně nepříznivých válečných poměrů je elektrifikování nemožné. Scházel stavební i instalační materiál, a pokud byl získán vhodný náhradní materiál, byl díky válce tak předražen, že se nestal pro potřeby elektrifikace rentabilním. Tento náhradní materiál často technicky nevyhovoval. Provoz elektráren i při vysokém úsilí vykazoval četné nedostatky. Díky nízkému stavu vody, nedostatku nafty, ne údržbou elektrovodů, nedostatku lidí znalých elektrotechniky, ale i zlomyslností. Došlo tak k nárůstům ceny, protože výrobní náklady a všeobecné náklady stouply o několik set procent. Z hlediska investičního nebylo opět možné pro vysoké ceny realizovat výstavbu parních turbín. Přesto se podařilo získat energii z nově vybudované vodní elektrárny Rožátov a kalorické síly z parní elektrárny firmy Laurin & Klement. Situace se během války postupně zhoršovala, až na podzim i v zimě roku 1919 nebyl elektrický proud dodáván téměř vůbec pro naprostý nedostatek nafty i uhlí a nízký vodní stav Jizery. Pohonné hmoty nebylo možné opatřit legálním, ani nelegálním způsobem, i přes urgence příslušných úředních míst. Nedostatek elektrické energie měl i svojí stinnou stránku, podařilo se zjistit plýtvání a nelegální odběry, což ještě prohlubovala celkovou negativní bilanci. Probíhala snaha o zisk nových výrobních zdrojů – vodních elektráren z rukou soukromých podnikatelů. Dosavadní smluvní výpomoc během války opakovaně selhávala. Přesto byla přistavěna vodní elektrárna o dvou turbínách a generátorech o výkonu 460 HP zprovozněná v roce 1919. Pro těžkosti způsobené válkou muselo dojít k opětovnému zdražení proudu a zrušení výhod odběratelům. Vláda sama převzala nad veškerým elektrárenstvím ochranu před velkokonzumenty díky nařízení ze dne 29. září 1918 čí. 524 s. z. Nový podnik Elektroprůmysl s. r. o. bylo zřízeno k 1. lednu 1920 a náplní jeho činnosti se stalo sváření řetězů elektrickou energií. V tomto podniku našla uplatnění vyrobená a nadbytečná elektrická energie. Jednalo se v té době o ojedinělý podnik tohoto druhu v tehdejším Československu.