Na čp. 479 navazuje přízemní malý objekt bývalé kolny (bez čp.), který náleží k domu čp. 483 (U Karafiátů), pocházejícího snad z počátku 18. století. Mezi oběma objekty je situován malý dvorek, od ulice oddělený vysokou zdí se samostatným vstupem. Bývalá kolna je zastřešená sedlovou střechou, původní okno do ulice je zazděné a v omítce jej připomíná zachovaná šambrána. Truhlářská konstrukce okna je deponována uvnitř objektu, který dnes slouží jako fotoateliér. Samotný obytný objekt čp. 483, zastřešený kombinací valbové a mansardové střechy, je stavební srostlicí původního objektu a bývalé stodoly, která byla po roce 1980 stavebně propojena s domem. Původní podoba je zřejmá pouze z odlišné výšky a typu střechy v této severní části dnešního domu a širokých vjezdových vrat do ulice. Uliční průčelí je šestiosé, ve střeše je dvojice drobných vikýřků, mezi nimi uprostřed slepý vikýř s nikou s malovaným obrazem Zbraslavské Madony. Slohově byl zařazen do okruhu žáků F. X. Palka, který se ve 40. letech 18. století podílel na malířské výzdobě interiérů zbraslavského zámku. Zadní stěna čp. 483 bezprostředně navazuje na stěnu objektu kočárovny v zámeckém parku. Pod objektem jsou dochované rozsáhlé klenuté sklepy. V přízemí jsou též zajímavé relikty připomínající bývalé využití objektu, kdy dům sloužil jako hostinec (hluboká nika jako vestavěná skříň s policemi na půllitry, pod omítkou částečně odhalený nápis: "Zách.."(mířící šipkou k někdejším toaletám). Dochované je šnekové dřevěné schodiště do dnes obytného podkroví a dřevěné trámové stropy. Původní dispozice se skládala ze sedmi za sebou navazujících průchozích místností, pouze v zadní části objektu je vybudovaná nová chodba a sociální zázemí. V literatuře je popsána bohatá historie domu, kterému se původně říkalo U Bandurů, podle tehdejšího majitele, tureckého obchodníka ze Smyrny, který dům koupil roku 1757. Konvertoval ke křesťanství a vystupoval pod jménem Jan Antonín Ignác Mustafa Ali. Jeho podnik skončil dražbou a nástupcem se stal roku 1792 jistý Jan Orten. Na přelomu století hospodu přenechal šenkýřce Barboře Kesslerové, která jej provozovala deset let. Hospodě se začalo říkat,,U Bábrle". Poté podnik koupil mladý kníže Karel Oettingen-Wallerstein a hostinci se začalo přezdívat,,V pajzlu". Kolem roku 1848 tu stále ještě existoval hostinec, opět přejmenovaný, tentokrát podle své majitelky Antonie Karafiátové ,,U Karafiátů". Teprve koncem 19. století pohostinskou funkci vystřídal obchod s koloniálním zbožím provozovaný Josefem Preistem. Další informace o majitelích ve 20. století nejsou známé. Objekt zůstal zachován zejména díky současným majitelům, fotografům, kteří domek v 80. letech obnovili s respektem k původním prvkům a zřídili zde fotografický ateliér.