Hasičská rotační siréna na příhradovém stožáru měří necelé 4 m. Kovová konstrukce stožáru je zabudována do pevného betonového základu. Tvoří ji čtyři svislé pruty, které ve třech patrech spojují vodorovné a překřížené tenčí pruty. Stožár nese vlastní sirénu, konstrukčně složenou ze dvou částí; pevné části s otvory – stator, v jehož středu je na hřídeli upevněna rotační část – rotor s lopatkami. Rotační siréna funguje tak, že točící se rotor nasává vzduch (zpravidla ze spodní strany sirény) a lopatkami jej vypuzuje otvory ve statoru. Přitom je proud vzduchu přerušován a vznikají akustické rázy, při vyšších otáčkách rotoru spojitě vnímané jako zvuk sirény. Základní tón zvuku je úměrný počtu otvorů a otáčkám rotoru. Čím jsou otáčky vyšší, tím je i výsledný základní tón vyšší. A naopak s poklesem otáček klesá i základní tón. Periodická změna otáček je typická například pro kolísavý tón varovného signálu. S nárůstem, nebo poklesem otáček stoupá, nebo klesá i hlasitost generovaného zvuku. Kromě základního tónu vzniká i řada harmonických kmitočtů (násobek 2x, 3x, 4x, 5x, ..., základního tónu). Široké kmitočtové spektrum způsobuje charakteristický a nezaměnitelný zvuk rotační sirény. Pohon rotoru byl většinou u tohoto typu sirén řešen elektrickým motorem. V případě sirény v Břežanech II se však jedná o běžně nevídané řešení pohonu. Dvouklikový ruční pohon je pomocí ozubených kol převeden na otáčky potřebné pro generování zvuku s požadovaným tónem a s potřebnou hlasitostí. Zvláštním konstrukčním prvkem je páka s madlem umístěná ve stožáru. Je možné, že regulovala průtok vzduchu sirénou, případně sloužila k brždění rotoru. Pravděpodobně se jedná o kombinaci víceméně sériově vyrobené rotační sirény s individuálně zhotoveným příhradovým stožárem.