O zřízení Hospodyňské školy, tedy školy pro dívky, které se zde měly připravovat na budoucí život v domácnosti, bylo poprvé jednáno v roce 1910. Poté aktivity místních příznivců tohoto typu školy na čas utichly a znova se jednání komité Hospodářsko-politického spolku a Okresního sdružení agrárního dorostu obnovila v roce 1913, byla ale přerušena válkou. Po roce 1918 našli propagátoři Hospodyňské školy (rekrutující se z řad Okresního sdružení) podporu v nové politice mladého československého státu. Záhy byla škola zřízena, a to na zámku ve Zdiměřicích, kde se s výukou započalo v roce1920. Kvůli přání nové majitelky zámku učinit Zdiměřice svým sídlem však byla škole brzy dána výpověď z nájmu a bylo hledáno vhodné místo pro novou školu. Neuvažovalo se však už o využití starší budovy, ale bylo rozhodnuto o výstavbě budovy nové. K tomu jistě přispěl i posun ve vnímání moderní pokrokové architektury, která se právě v polovině dvacátých let začala výrazně prosazovat a stávala se i jakýmsi oficiálním slohem státu, pro který symbolizovala novost, pokrokovost a racionalismus. Právě tak, tedy jako pokrokové, bylo tehdy vnímáno i vzdělávání dívek, přestože na poli tak tradičním jako byla výchova žen k domácím pracem. Parcela pro novostavbu nebyla vybírána dlouho, město Mladá Boleslav nabídlo pozemek zdarma, na konci roku 1925 bylo definitivně rozhodnuto o výběru pozemku s mírným sklonem k říčce Klenici. V únoru 1926 byla vypsána architektonická soutěž . O jejím průběhu nelze blíže soudit, už v říjnu 1926 je však uděleno stavební povolení projektu významného pražského funkcionalisty Adolfa Benše. Ten navrhnul budovu kolmo k ulici Jičínské v severojižním směru, ve kterém za sebou řadí směrem od severu, tedy od ulice Jičínské, čtyři hlavní hmoty. Nejseverněji je to třípodlažní hranol s byty a pokoji učitelů a ošetřovnou v přízemí. Za ním je umístěn dvoupodlažní dvoutrakt učeben a sboroven s okny na východ a chodbou k západu. Na jihu se na učebnové křídlo napojuje čtyřpodlažní hranol, dominanta celé kompozice. K západu jsou na každém patře umístěny prostory koupelen, umýváren a toalet, v nejvyšším podlaží prádelna, mandl a sušárna. Na východní straně se nalézala prostorná jídelna, výše pak čítárna. K tomuto hranolu přiléhal z jihu třípodlažní objekt s provozem kuchyně v přízemí a dvěma podlažími dívčích ložnic ve vyšších patrech. Při křížení křídla učeben a čtyřpodlažního hranolu dokomponovával seskupení jednopodlažní objekt bytu školníka. Škola byla po svém dokončení obdivována pro svou pokrokovost jak provozní, tak technologickou. Během projektu byly i původně plánované krovy nahrazeny pokrokovější plochou střechou. Ve školní ročence jsou vyjmenovány výhody takovéhoto řešení – budova obsahuje kuchyň s nejmodernějšími spotřebiči a přímým osvětlením, pekárnu s mísírnou těsta v suterénu, kotel na vaření povidel, místnost s různými druhy šicích strojů, prostory pro čištění bot nebo všechny druhy podlah, na kterých se chovanky vyučí správnému zacházení, na pozemku jsou dále umístěny hospodářská budova, drůbežárna, zahrada se skleníkem a pařeniště. Tento dnes téměř úsměvný výčet provozních inovací je doplněn o inovace technické a technologické – použití plochých střech a dvojitého zasklení, břízolitová omítka, vlastní artéská studně s výkonnou pumpou, vlastní čistička odpadních vod. Kompozičně zdařilá budova je přesvědčivá také ve vyznění fasád. Západní fasáda je založena spíše na dojmu z vrstvení pěti objemů, fasády jsou břizolitové s okenními otvory v pravidelných rastrech. Východní fasáda je plošší, hmoty jsou řazeny za sebou tak, že jejich východní fasády na sebe navazují. Pro optický efekt tedy bylo sáhnuto u východní fasády v severní části s byty k plastickému vyznění lodžií, část jídelny byla doplněna o terasu a v nejvyšším podlažím o balkon, které byly propojeny čtyřmi vertikálními sloupky přes dvě zvýšená podlaží. Podobně je také severní fasáda pojednána jednodušeji, jižní fasáda je opět opatřena dvěma horizontálními lodžiemi před ložnicemi chovanek. Benš zde použil dva principy estetizace – seskupením hmot u fasády severní a západní a jednotlivými prvky fasády tam, kde seskupení hmot nemá správné vyznění.