Útvar hlavního architekta (ÚHA) předpokládal výstavbu hotelu na Pankráckém předmostí již v době budování Paláce kultury (v letech 1975-80) jako jeho součásti. Pankrácké předmostí bylo navrhováno komplexně a vnímalo se jako úvod k nové výškové zástavbě Pankrácké pláně. Na rozdíl od horizontální hmoty Paláce kultury bylo zde od začátku uvažováno s úměrnou vertikální hmotou. Vojenský projektový ústav (VPÚ), generální projektant Paláce kultury, uspořádal v roce 1982 vnitroústavní soutěž, ze které vzešlo 17 variant studií, jež byly zpracovávány ve spolupráci s ÚHA. Autorem vítězného návrhu se stal arch. Jaroslav Trávníček. ÚHA po prostudování soutěžních variant nakonec požadoval výšku 90 m, zástupci památkové péče o deset metrů méně, výsledná výška činí 83 m, sestává z 27 nadzemních a 3 podzemních podlaží. Jak vysvětloval architekt, bylo záhodno dosáhnout účinku vertikality, tj. vhodného poměru výšky ku půdorysným rozměrům. Toho se obtížně dosahovalo, neboť při potřebě rozsáhlé náplně výšku limitovaly urbanistické vztahy. Architekt se proto rozhodl rozdělit hmotu do dvou částí (půdorysu rozvinutých osmiúhelníků) a vzájemně je posunout, aby dosáhl štíhlosti alespoň z exponovaného pohledu od Pražského hradu. Obě části hmoty mají navíc zešikmené střechy a nestejnou výšku pro dosažení gradace stavby a snížení celkové hmoty směrem k okolí. Nosnou konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet. Obvodovým pláštěm je ocelohliníková závěsová stěna s bronz-hnědým zasklením (s vnitřními přizdívkami s izolací) dodávaná firmou Walch z Rakouska, dodnes původní. Fasádu člení světlé vertikální pásy železobetonových montovaných panelů. Všechny části pohledového betonu byly na závěr prací natřeny světle béžovou fasádní barvou. Dodavatelé, Srbská firma UNION ENGINEERING Bělehrad a Rakouská WARIMPEX Vídeň, realizovali stavbu od července 1986 do června 1988 včetně velké části projektové přípravy. Československá organizace pro výstavbu tehdy požadovala sedm a půl roku! Již v době výstavby se objevovaly názory, že architektura hotelu je opožděná vůči světovým trendům postmoderny a dekonstruktivismu. V dobovém rozhovoru na to arch. Trávníček reaguje vysvětlením, že mu šlo o jistotu v urbanistické skladbě a o navázání na architekturu Paláce kultury, ne o extravaganci. Návrh je z roku 1982 a výrazově můžeme mluvit o mezinárodním modernismu, jakémsi „středním proudu“ tehdejší produkce. Interiéry dodávala rakouská firma, která pro jejich návrhy vybrala maďarského architekta Josefa Királyho, jehož návrhy byly schvalovány uživatelem za pomoci generálního projektanta (VPÚ), kde na interiér dohlížel arch. Miroslav Mužík. Uplatnění uměleckých děl v interiéru zajišťovali architekti Jan Mayer a Jaroslav Trávníček. Vstupní hala se nachází v 1. podzemním podlaží, zde velkou část zaujímá schodiště vedoucí do přízemí a 1. patra je obložené bílohnědým dalmatským mramorem. Z mělkého bazénku na úpatí schodiště vystupovaly skleněné krystaly světoznámých autorů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Navazující hotelovou halu původně ovládala soustava dynamických stropních osvětlovadel Vladimíra Procházky. V hale nalezneme mramorový reliéf české krajiny od Jiřího Kryštůfka, asi jediné dochované původní umělecké dílo v celém hotelu. Ve 2. podzemním podlaží nalezneme pivnici s kuželníkem, v parafrázovaném stylu české hospody, která se díky nevyužití nachází v původním stavu. Další (přestavěná) restaurace se nachází v přízemí. Někdejší Cocktail Bar a jídelní část zde oddělovalo dřevěné mřížoví s barevnými skleněnými výplněmi (Eliška Rožátová). Na stropě jídelní části byla zavěšená a nasvětlená plastika Stanislava Kostky motivu zlatého deště, dále opuková reliéfní stěna Slavoje Nejdla a dřevěný reliéf Zdeňka Vodičky. V přízemí se také nachází kongresový sál se skládacími příčkami, po rekonstrukci. Další restaurace se nachází v 1. patře, bývala zde bronzová plastika Harmonie (Jan Hána) a hudební nika s akrylovou výmalbou (Rudolf Riedlbauch), stropní osvětlení restaurace navrhoval sochař Jaroslav Štursa. Noční klub „Galaxie“ se nacházel rovněž v 1. patře a soudobé hodnocení v časopisu Architektura ČSR ho považuje za nejvydařenější interiér hotelu, bohužel z něj zbyla pouze dobová fotografie. Osvětlovací tělesa zde navrhoval Pavel Hlava, ta v průběhu večera měnila svou barvu díky počítačem řízeným barevným reflektorům. Lůžková část zabírá 20 pater a převážně se jedná o 2 lůžkové pokoje, jejichž prostor tvoří výseč osmibokého hranolu rozšiřující se směrem k oknu. V pokojích se, na rozdíl od zbytku hotelu, zachovalo mnohé z původního vybavení. Jedná se o posuvné dveře, vestavěný nábytek a zejména koupelny, ty nalezneme obloženy buď dobovou béžovou keramikou (tzv. „kůže“) nebo mramorem (luxusnější pokoje). Původní zůstaly i některé zařizovací předměty. Nad lůžkovou částí se nachází opět společenské prostory jako konferenční sál se zázemím, dále bazén, sauna a posilovna. Bazén s původním modrým obkladem poskytuje působivý výhled, ostatní prostory doznaly kompletních přestaveb.