Architektka Eva Jiřičná se se svým týmem rozhodla rozdělit objem hotelu do dvou objektů propojených zasklenou spojkou a centrální uzavřenou dvoranou. Zatímco budova směřující do ulice je ve své podstatě jednoduchá, vnitřní průčelí je naproti tomu otevřenější, s rozsáhlými prosklenými plochami směřujícími do dvora. Fasádou do ulice se hotel prezentuje jako činžovní dům o velikosti osmi pater. Pomocí dvou kaskádovitě ustupujících podlaží se snaží navázat na střešní krajinu vyššího nárožního domu. Autoři zvolili velmi minimalistické vyznění fasády, kterou tvoří prosklený parter a pětiosý pravidelný rastr oken. Barevné řešení je neutrální, využívá přírodních materiálů v kombinaci se sklem. Fasáda měla navázat na přírodní pískový tón vedlejší nárožní budovy, která však těsně před dokončením stavby hotelu změnila barvu na zelenou. Nejvýraznějším prvkem fasády se staly přiznané odlehčené kovové konstrukce slunečních clon. Sami architekti o nich tvrdí, že nejsou ozdobou fasády, nýbrž opatřením proti nadměrnému svitu slunce. Tato stínidla v duchu architektury high tech zároveň slouží jako jakýsi návazný prvek, kterým forma hotelového průčelí vstupuje do kontaktu se svým historickým okolím. Fasády obou sousedních domů totiž mimo jiné charakterizují výrazné nadokenní římsy umožňující podobnou hru světla a stínu jako ochranné prvky oken u hotelu Josef. Tento zajímavý kontextuální motiv postřehla i recenze Jakuba Filipa Nováka v časopisu Architekt.