Náměstí Sítná se mělo stát centrem Kladna. Architekti Hilský, Jurenka a Náhlík pro tento účel vytvořili urbanistický koncept s několika dominantami v jednotném stylu, mezi něž patří i výškový hotel na severním okraji polootevřeného náměstí. Konstrukce hotelu i jeho hmotové pojetí je pro 60. a 70. léta typické – železobetonový skelet nese dvoupodlažní podnož, ze které vyrůstá desková desetipodlažní ubytovací část v montované panelové technologii T08-B. V nízké části se nachází služby, jejichž provoz může být nezávislý na provozu hotelu: restaurace, čistírna, prádelna nebo prodejny. Velmi praktické bylo, že z domu služeb mohli návštěvníci přejít po lávce v prvním patře do sousedního objektu. Fasády jsou řešeny střídmě a působivě. Střídají se tu plné plochy (boční fasády výškové části), vzdušné lodžie (čelní fasády hotelu) a průběžné pásové okno (patro podnože). Hotel a přilehlý komplex je pozoruhodný tím, že panely jsou obloženy prefabrikovanou rotačně mačkanou mozaikou, pocházející ze skláren v Jablonci nad Nisou. Na budově se dále objevuje obklad z travertinu a z vlnitého plechu. Značně působivý je vnitřní atriový dvůr s galerií a dvěma protilehlými schodišti s žulovým obkladem stupňů. Původně býval otevřený, s průhledem na výškovou hotelovou část. V současné době je zakrytý lehkou střešní konstrukcí, která ale neubírá na působivosti tohoto prostoru. Obklad stěn i zábradlí schodišť zde tvoří skleněná mozaika v pískové barvě. Součástí řešení atria je i dlažba členěná do čtvercového rastru z trachytových desek a žulové mozaiky. Exteriér celé budovy je překvapivě dochován v původním stavu, včetně většiny hliníkových dveřních a okenních výplní (kromě místy provizorních novodobých výplní z plastu). Výjimečně a ve velké míře je dochován také interiér. V čele chodby při vstupu do restaurace zaujme prvek točitého schodiště s designově vytříbeným skleněným zábradlím a místy s atypovými svítidly (ladícími se zábradlím schodiště), dlažba z bílého mramoru s motivy trojúhelníků a obdélníků v růžovém mramoru (vyznačující směr pohybu návštěvníka) a mozaikový obklad stěn v odstínech bílé, hnědé, šedé a vínové barvy. V suterénu je nejpůsobivější bar se sousední šatnou, které zaujmou designově laděnými detaily (dřevěné obklady stěn, parketová a mramorová podlaha, atypové dřevěné dveře s oválnými prvky, tři sloupy oválného půdorysu uprostřed místnosti s podstropními čtverhrannými deskami, zdobenými kolážemi reprodukovanými technikou fotografiky od významného umělce Adolfa Hoffmeistera či speciální oboustranná sklářská svítidla (8 kusů) ve stěnách od neznámého umělce). Pozoruhodný je i nábytek, který může být i z dodatečné etapy z 80. let. Z velké části je zachován i vestibul recepce hotelu, s mramorovou dlažbou shodnou jako v chodbě restaurace a šaten, s dřevěným obkladem, původními dřevěnými i hliníkovými dveřmi či stěnou s velkou keramickou mozaikou od neznámého autora. Působivý je také nábytek, podobný jako v baru v suterénu. Patro s prostorami kavárny a restaurace rovněž překvapuje mnoha původními prvky. Za pozornost stojí obklad ze světlého dřeva, dělení místnosti skládací stěnou, výtvarně řešená stěna pódia pro hudebníky od Emila Cimbury, původní kryty na topení či soubor původních dveří a výplní. Restauraci zdobí rozměrná barevná skleněná mozaika s motivem kosmické lodi na oběžné dráze od Stanislava Kostky a osm lustrů, zhotovených podle návrhu Jaroslava Bejvla. Další prostory hotelu i jednotlivé pokoje v počtu 78 jsou zčásti modernizované a zčásti ještě zachované s původními prvky. Hotelové pokoje navíc poskytují působivý výhled na horu Říp a část Českého středohoří.