Hotelový dům Přerovských stojíren pro 450 lůžek navržený architekterm Radimem Pluskalem v roce 1963. Čelní fasádu Pluskal členil pravidelným rastrem balkonů, z dvorní strany již byla skladba balkonů odlišná avšak symetrická. Podobně jako Přerovanka vybíhá blok ubytovny z nízké podnože dekorované pro Pluskala typickými betonovými slunolamy a kovovými prvky. Stavba byla rozdělena do tří objektů na vlastní obytnou budovu desetipodlažní, dvoupodlažní stravovnu a objekt pivovaru „Šilhavého“, který byl adaptován. Objekt byl situován do prostoru ulic Lázenská, Velká Dlážka a řeky Bečvy, na jejímž pravém nábřeží se tak stane dominantou a excentricky umístěným akcentem vstupu do staré části města a na straně druhé klidný prostor nově vzniklé čtvrti s možností rekreace a zábavy u sokolovny. Objekt je přivrácen do hlavní komunikace tak, aby všechny obytné buňky směřovaly na sluneční stranu. Rozšířená přízemní partie navazuje na dvoupodlažní objekt stravovny na východní straně. Hlavní vstup do objektu je z prostoru ulice Lázeňské. Budova je dispozičně rozdělena na tři provozy – vlastní ubytovnu s obytnými buňkami, společenskou a hospodářskou část obytné části včetně skladů a stravovny s příslušenstvím. Obytnou část tvoří samostatná budova od II. do IX. NP jako panelová. V X. podlaží jsou rozmístěny strojovny výtahu, expansní nádrže a místnost sprch, ostatní části tvoří krytí střechy či volná terasa. Bytové buňky, kterých bylo celkem 144 (celkem asi 456 lůžek) byly dvojího typu jako jedno (72) či dvojbuňka (72). Jednobuňka byla vybavena předsíní a kuchyňskou sestavou, sanitární zařízení bylo formou sprchy a smaltovaného umyvadla s WC. V obytné místnosti se počítalo s umístěním dvou lůžek a nutným vybavením, balkon byl v každé druhé buňce. Dvojbuňka byla totožná, navíc měla suchou spíž a šatní skříň s botníkem. Ve dvou místnostech bylo umístěno celkem 5 lůžek, 4 v jedné, 1 v druhé. Každá dvojbuňka byla vybavena balkonem. V každém patře byla situována místnost s ledničkou a skříňkou na potraviny. Dále do vybavení patra patřila místnost na čištění oděvů a obuvi, která sloužila i jako úklidová místnost. Všechny vstupy do buněk jsou napojeny na chodbu, na kterou navazuje vertikální komunikace (schody, výtah). Společenská a hospodářská část je přístupná skrze hlavní vstupní halu kolem vrátnice. Na halu byla napojena telefonní kabina, místnost pro donáškovou službu, fotoklub a izolace, která je vybavena čtyřmi pokoji po dvou lůžkách. Vpravo od vstupu byl vstup do společenské části, kde se nacházela kancelář domovníka, klubovny se zaměřením na určité funkce (herna, televize, čítárna, knihovna, dílna, …). Před výtahem se nacházel vstup do prádelny s automatickými pračkami, žehlícími stroji a sušárnou, sklady špinavého a čistého prádla. Naproti hlavnímu vstupu je umístěn přístup do stravovací části. Ve spojovacím článku se nacházely šatny uklízeček, sklad nábytku a přístup do dvora k odpadkovým nádobám a případný příjezd pro kočárky. Suterén pivovaru byl využíván pro skladování a garáž. Stravovací část byla řešena ve dvou podlažích s přístupem jednak ze zmíněného koridoru, jednak z venku přes vstupní halu. Hned za vstupní částí byl bufet výhradně pro obyvatele objektu. V prostoru schodiště se propojil provoz z objektu a z venku a přes šatnu bylo zpřístupněno II. podlaží s jídelnou se samoobslužným pultem. Jídelnu bylo možné použít také jako společenskou místnost propojenou s velkou terasou vytvořenou na objektu bývalého pivovaru. Objekt je vystavěn na žb pilotech, přízemní články jsou ze žb konstrukcí s použitím stropních panelů, hlavní obatnou část tvoří prvky panelového domu G 57 OL, schodiště bylo vytvořeno z prefabrikátů. Poslední podlaží, strojovny a pergola byly vyrobeny monoliticky. Stravovnu tvoří montovaný skelet částečně monolitický s použitím panelů, okna, dveře, výkladce z kovových prvků. Fasáda světlý břizolit, okna v barvě krémové, nátěry na kovech v červenohnědé.