Hotel Thermal byl postaven v 70. letech 20. stol. dle projektu z poloviny 60. let 20. století. Komplex, který vyrostl na hranici lázní a města, zahrnuje léčebnou a hotelovou část (v 16-ti patrové výškové budově) a společenské prostory pro filmový festival (v podnoži s mohutným betonovým válcem). Součástí komplexu je i bazén zasazený na terasy do svahu nad hotelem. Hotelový komplex disponuje rozlehlými prostory pro konání festivalů, kongresů, sympozií, koncertů a řady dalších kulturních pořadů. Provoz byl doplněn o unikátní otevřený plavecký bazén vystavěný na skále nad hotelovou budovou. Thermal je stavba manželské dvojice architektů, Věry a Vladimíra Machoninových, kteří díky kontaktu s aktuálním děním na západ a sever od tehdejší ČSSR se velmi rychle oprostili od svazujících dogmat a rozvinuli svébytné dílo. Na hotelu Thermal lze demonstrovat, že dílo Machoninových bylo ukotvené v evropském architektonickém kontextu (tvůrci měli možnost prostudovat všechna podobná festivalová kina v zahraničí). Thermal je mementem doby, důkaz inovátorských i odvážných myšlenek a je představitelem moderního architektonického stylu tzv. brutalismu. Na druhou stranu je však nutné konstatovat, že kvůli výstavbě hotelu byla postupně zbourána převážná část historické zástavby na Chebské ulici (cca 26 domů)a byl zničen historický urbanismus části města. Machoninovi situovali svůj objekt na nábřežní terasu Teplé, do těsné návaznosti na starší budovu gymnasia, která měla zůstat dle soutěžních podmínek zachována. Přestože nakonec došlo ke zboření této budovy, stala se důležitým vodítkem pro parametry nové stavby. Ovlivnila její umístění i výšku podnože, respektive Velkého sálu, který svou horní hranou navazoval na římsu sousedního gymnasia. Kromě Velkého sálu pro 1148 osob, sloužícího dnes jako hlavní scéna karlovarského filmového festivalu, jsou do komplexu umístěny další dva velkokapacitní kongresové a divadelní sály – pro 250 a 300 diváků. Svým architektonickým pojetím se tyto prostory výrazně podílí na exteriérovém výrazu stavby. Oválné objemy sálů jsou částečně vykonzolovány ven z podnože. K hotelu patří také vyhlídková kavárna s termálním bazénem a krásným výhledem na město situovaná do svahu za budovou. Stavební soubor tvoří, jak je vidět, řada provozů a odlišných částí, kterým však manželé Machoninovi dokázali vdechnout jednotný výtvarný výraz. Jedním z prvků, jenž dociluje vizuálního sjednocení rozsáhlého souboru, jsou vodorovné parapetní a zábradlové pásy s tmavě hnědým nátěrem lemující terasy a balkony. Všechny části komplexu také využívají stejného materiálového řešení fasád – plášť tvoří dílce z pohledového betonu s tzv. vymývaným povrchem a na prosklené části je použito determálního skla hnědého odstínu. Machoninovi nepojímali architekturu pouze jako tvorbu prázdného prostoru, který si již jeho uživatelé nějak zařídí. Integrální součástí jejich tvorby jsou do finální realizace dotažené návrhy sedacích souprav, jídelního skla, svítidel či grafických prvků, na kterých spolupracovali s předními tvůrci (jedná se o pestrý prostor, citlivě zpracovaný i v posledním detailu, o prostředí kultivované a elegantní). Autorem většiny svítidel je Věra Machoninová nebo Stanislav Libenský a spolupracovali také s Jaroslavou Brychtovou, autorkou informačního systému (přisazené tubusy, oznamovače, směrovky apod.) je také Věra Machoninová ve spolupráci s grafikem Jiřím Rathouským, dále zde jsou závěsná a stolní svítidla z foukaného a tyčového skla od René Roubíčka, plastiky Karyatid od Miloslava Chlupáče, fontána-lázeň od Arnošta Paderlíka, dřevěná reliéfní stéla od Slavoje Nejdla, exteriérové chrliče od S. Libenského a J. Brychtové, abstraktní sochy při vstupu (autoři architekti?), figurální sloupy při vstupu do bazénu od Miloslava Chlupáče, Alegorie pramenů od Vlastimila Květenského ad. Kromě samotné parcely, na níž je stavba situována, byly upraveny i okolní parcely. Jejich úprava navazovala na podobu samotného objektu. Odrážejí se v nich křivky typické pro samotnou stavbu. V podstatě tvořily podstavec pro objekt hotelu. V prostoru při objektu byla rovněž umisťována umělecká díla, jejichž zmenšeniny byly osazeny i v interiéru. Prostor mezi terasou, řekou Teplá a Hochbergerovou lávkou byl v podstatě částečně ozeleněný a zčásti vydlážděný. Jednotlivé plochy zeleně a dlažby tvořily pravoúhlé geometrické prvky. V prostoru se nacházely dvě umělecké skulptury, propojené stylizovaným příkopem.