Lokalita se nachází na úzké skalnaté ostrožně nad pravou stranou údolí Plenkovického potoka v lesní trati Na kozím hřbetě. Okraj náhorní plošiny přechází v plochou šíji, která je překopána jen 8 m širokým mělkým příkopem. Předhradí, či spíše opět přihrazené předpolí je 50 m dlouhé, po bocích vykrojené a směrem k jihozápadu vybíhá jazyk valu. Val patří k vymezení velkého šíjového příkopu (šířka až 22 m) před hradem. Není jasné, jestli jde o klasické předhradí, víceméně řeší vedení přístupové cesty po úbočí pod ním, neboť podle platných zvyklostí by měla procházet přímo jím. Cesta před hradem vystoupila na skalní hranu příkopu, na němž spočívalo záhlaví mostu. Vpravo přitom zůstala oválná proláklina lemovaná nasypaným tělesem, na jejímž dně se nachází skalnaté ústí pravděpodobné studně nebo cisterny. Most přes příkop ústil do zřejmě věžovité brány, která je i s nárožním pilířem přistavěna na spáru k ohradní zdi nádvoří. Také tuto hradbu, která se zachovala v délce 44 m, zesiluje obdobný opěrák a znovu vystupuje v místě provozního stavení. Složitější vývoj signalizuje spára vzdálená od nároží na šířku opěráku. Na západním konci dvora jsou zbytky kamenné budovy s výpadní brankou, kterou zabezpečovala závora. Nad přihrazeným nádvořím se na skalnatém hřebínku nacházela dlouhá (43 m), snad čtyřprostorová bloková stavba. Podle dochovaného západního zakončení měla podobu kompaktního palácového jádra o šířce 9,5 m, ale čelo mohlo být zvýšené a rozšířené do podoby věže (11x11 m). Chráněná plocha lokality je 8215 m2. Historie hradu donedávna trpěla úplnou nejasností jeho počátků, což vyplývalo z minima zpráv. Jméno Lapikus se totiž uvádí až v půhonu z r. 1411, kde se vzpomíná Hrádek řečený Lapikus. Druhou relací je deskový zápis z r. 1508, jmenující pustý hrad Lapikus. Proto se vyskytly názory, že byl dílem přelomu 14. a 15. stol. Rozborem písemných zpráv vyšlo najevo, že ho postavili vladykové z Plavče erbu kozí hlavy, kteří sídlili už od 13. stol. v Plavči. Tamější tvrz poblíž pozdně románské rotundy zřejmě bratrům Mikešovi a Bočkovi nepostačovala a Boček si vystavěl nový hrad. Podle používaných predikátů ho dokončil mezi roky 1378 a 1381 a nazval ho prostě Hrádek. Po jeho smrti se po něm od r. 1386 psal i Mikeš. I on zemřel bez mužských potomků a hrad s příslušným zbožím před r. 1411 získal Jan Vajtmilnar ze Žerotic. Pro další osud hradu bylo důležité, zda na něm sídlil některý z Vajtmilnarů. V záporném případě nebyl po válečném poškození obnovován. Zašel tedy buď následkem husitských bouří, nebo spíš až ve válkách s Matyášem Korvínem. Odpovídají tomu sběry keramiky, kde je materiál 15. století výrazně zastoupen.