Archeologicky prozkoumané zbytky hradu na jihozápadním výběžku kostelního návrší na východní straně vsi. Nevelký hrad, jenž se polohou a vazbou na pozdně románský kostel sv. Filipa a Jakuba blíží tvrzi, téměř v plném rozsahu odkryl systematický archeologický výzkum J. Ungera (AÚ ČSAV v Brně) v letech 1984 - 1990. Před výzkumem nebyl ze sídla patrný jakýkoliv náznak zbytků zdiva ani jeho příkopů, jež ho oddělovaly od kostela a předhradí a chránily na stranách, kde chyběly svahy. Předhradí se rozkládalo na jihovýchod od hradu a na jih od kostela. Zkoumáno bylo jen sondami, v nichž, vedle objektů ze dřeva a hlíny, bylo zjištěno zděné stavení, jež po zániku hradu zřejmě sloužilo jako fara. Oválné hradní jádro (osy 52 a 34 m) vymezovala přes 2 m silná plášťová hradba, z níž pouze vystupovala hranolová věž, snad s původní bránou, nebo určená k obraně brány vedle ní. Ve druhé etapě, na konci 15. století, se k bokům věže připojil druhý okruh hradby, jenž kolem celého hradu uzavřel 3,5-5 m široký parkán. Byl zčásti vybudován na místě staršího, asi 8 m širokého a 2 m hlubokého příkopu, který kvůli tomu museli navenek rozšířit. V parkánové zdi a v kontaktu se starší věží stála drobná věž s novou bránou opatřenou padacím mostem. K plášťové zdi jádra přiléhal na severozápadě nejstarší čtyřprostorový palác, o jehož polyfunkčním využití svědčí kanálek sušárny obilí objevený v jedné suterénní místnosti. Postupně byly k hradbě přistaveny další budovy na jihozápadě, kde nahradily starší dřevěné objekty a také hospodářské stavení vybavené obilními krechty na severovýchodě. Suterény byly plochostropé a z nádvoří se do nich vcházelo typickými schodišťovými šíjemi. Zatímco z hojných nálezů prejzů ve věži je zřejmý způsob pokrytí její střechy, ostatní stavení byla kryta šindelem, který při zániku hradu shořel. Zajímavá jsou zjištění kůlových jamek po ochozu, jenž patra obvodové zástavby komunikačně spojoval. Jiné naznačují předělení nádvoří na tři díly, což je odrazem písemně doložené dělby hradby. Chráněná plocha lokality je 2231 m2. Hrad se poprvé zmiňuje r. 1358, ale Hereš, který byl sudím v Olomouci, se po Lelekovicích píše již r. 1339. Do r. 1378 se o hrad dělili příslušníci rodu zakladatele, ale r.1379 prodali třetinu Ješkovi Markétkovi z Rožďalovic. V r. 1387 držel třetinu Ludvík z Ubušína, který ji o tři léta později postoupil Petrovi Hechtovi z Rosic. Jemu se r. 1392 podařilo zboží zcelit, když další třetinu koupil od Herše z Lelekovic. Pravděpodobně v r. 1401 hrad obsadili odpůrci markraběte Jošta, proti nimž zakročil brněnský sudí Erhard z Kunštátu a Skal, jenž vedl obléhací oddíly brněnských měšťanů. Hrad byl s použitím palných zbraní dobyt, což dokládají nalezené kamenné koule do bombardy a olověný projektil z píšťaly. Vykopán byl i vzácný exemplář meče vyrobený pasovskými mečíři. Lelekovické zboží za odměnu obdržel právě Erhard a v zápise z r. 1412 figuruje i tvrz. Ale jednalo se o formalitu, neboť zničení bylo dokonalé a Erhard, který sídlo nepotřeboval, je již neobnovil.