Lokalita leží na výběžku náhorní planiny nad pravým břehem Jihlavy. Hrad byl postaven mezi léty 1281-1298 řádem templářů, jejich komenda je v Jamolicích doložena r. 1279. Dílem templářů bylo především jádro, jež má půdorysný tvar pětiúhelníku s největšími rozměry 40 a 30 m. Zformovala ho mocná hradba se zaoblenými nárožími o síle 2,2 - 2,5 m a téměř 12 m vysoká. Útvar se přitom tupým břitem obracel ve směru přístupu a tudíž i ohrožení. Málo zřetelně uspořádaná vnitřní zástavba zřejmě narůstala postupně, ale stupeň zachování a snížená čitelnost nedovolují vývoj upřesnit. Zdá se však, že východní cíp zabíralo jedno křídlo a západní druhé, zčásti dvojtraktové. Mezi nimi byly sevřeny patrně dva miniaturní dvorky a asi do severozápadního se zvenčí vstupovalo brankou v severní hradbě. Tamtéž se nachází pozůstatek zploštělé a původně zaklenuté cisterny. Věž chyběla a tíha obrany spočívala na obvodové hradbě. Hrad v této podobě je možno přiřadit k typu hradu s plášťovou zdí. Po okrajích plochých terénních teras kolem jádra běžela hradba prstencového předhradí, v jehož nároží nad řekou stojí polozapuštěné přízemí částečně dvojtraktové budovy. Z její střední chodby se vcházelo do dvou velkých místností větraných štěrbinovými okénky. Stopy dalších stavení jsou východně od ní a vpravo od vstupní věže. Tyto objekty asi již postavili šlechtičtí majitelé, kteří po likvidaci templářského řádu francouzským králem Filipem Sličným v r. 1312 konfiskovaný Templštejn získali. Prvním byl kutnohorský podnikatel Bertold Pirkner, jenž se ovšem šlechticem teprve stal. Jeho synové r. 1349 zboží prodali Přibíkovi ze Šelmberka a r. 1379 ho páni z Lipé připojili ke krumlovskému panství. Někteří z nich na hradě sídlili a za nich byl snad už na přelomu 14. a 15. století vložen do jihozápadního nároží vedle brány nový palác. Jeho přízemní místnost nese náznaky vyložení dřevem a okna s lomenými záklenky a navenek široce rozevřenými špaletami jsou uspořádána do trojúhelníku. Palác se stal hlavní obytnou budovou hradu a podle zbytků oken patra byl snad přestavován ještě v 16. století. Páni z Lipé také vystavěli průchozí pylon jádra a další pás parkánové hradby. Brána se nacházela ve vystupující věži nebo příčném traktu paláce. Přes hluboký, až 25 m široký, příkop vylámaný do skalního podloží k ní vedl dřevěný most. Výrazným fortifikačním prvkem byla mohutná štítová zeď, kterou okolo r. 1470 postavili na příčném skalisku před příkopem. Je 70 m dlouhá a až 5 m silná a vynechání místa pro bránu svědčí pro možnost, že ani nebyla dokončena. Před ní se táhne další, jen 9 m široký, ale zato 5,5 m hluboký příkop, jenž ji odděluje od protáhlého pahorku s předsunutým opevněním, po jehož baště zůstaly výrazné stopy na hřebenu asi 50 m před příkopem. Šíji přetíná ještě třetí příkop, jenž při šířce 20 m má úctyhodnou hloubku přes 10 m. Důvodem stavby štítové zdi a předsunuté fortifikace byly nepochybně zkušenosti z obléhání. Hrad se r. 1482 opět stal centrem samostatného panství pánů z Doubravice a podle datování archeologických nálezů byl opuštěn až někdy po polovině 16. století.