Hradiště ležící v nadmořské výšce 400 m se nachází na malé ostrožně mezi údolím Vltavy (částečně zatopeném vodami orlické přehrady) a potokem Karlovkou. Ostrožna je přístupná pouze z JV strany, kde terén mírně stoupá k návrší Kozí vrch (424 m), na zbývajících stranách je chráněna příkrými svahy do údolí Vltavy a Karlovky. Výškový rozdíl mezi temenem hradiště a hladinou Vltavy je asi 60 m. Dvoudílné hradiště se skládá z vyvýšené akropole a většího předhradí přiléhajícího k ní z JV. Původně oválná akropole s delší osou dlouhou asi 20 byla na S straně porušena lomem, takže v současnosti je její tvar spíše hruškovitý. Vnitřní plocha je mírně členitá, na Z straně klesá ke hraně údolí potoka. Akropole je na JV straně chráněna valem a obloukovitým příkopem, který je výrazný zejména na J straně, kde se jeho rozměry směrem k údolí zvětšují – hloubka ze 2 do 4 m, široký je 6 – 8 m. Terénní situace nevylučuje, že zde příkop využil přírodní rokli. Méně patrný je příkop na V straně, kde jeho hloubka nepřesahuje 1 m a šířka se pohybuje mezi 4 – 5 m. Nízký obloukovitý val původně přehrazoval vyvýšenou část ostrožny a vázal se ke hranám údolí obou vodních toků, jeho S úsek však zanikl při těžbě kamene. Přerušení valu v jeho střední části může být pozůstatkem původního vstupu. K akropoli se z JV připojuje nepravidelně obdélné předhradí o velikosti cca 0,5 ha. Jeho SV a JZ boky jsou chráněny svahy do údolí, na přístupové JV straně bylo vybudováno opevnění, z něhož se zachoval obloukovitý val zachovaný do výšky max. 1 m. Vnitřní plocha předhradí je mírně členitá a stoupá směrem k JV. Lokalitu zmiňuje již roku 1890 A. Sedláček, který ji považoval za středověké tvrziště. Jako pravěké hradiště ji interpretuje až J. Fröhlich, který zde v roce 1976 provedl též první zjišťovací výzkum. Sonda situovaná na okraj vrcholové plošiny akropole postkytla materiál (zlomky keramiky a mazanice) z přelomu starší a střední doby bronzové. Ve výzkumu pokračoval téhož roku dr. A. Beneš z plzeňské expositury AÚ Praha, jehož výzkum přinesl další nálezy (zlomky keramiky, přesleny, mazanice, spálené kůstky, uhlíky) z téhož období. V roce 1983 proběhl na lokalitě výzkum AÚ Praha, jehož cílem bylo prozkoumání vnitřní konstrukce opevnění akropole. Sonda vedená kolmo tělesem valu prokázala, že opevnění se skládalo z čelní zdi z nasucho kladených kamenů, která se opírala o hliněné těleso valu zpevněné horizontálními přičně i podélně kladenými trámy. Zadní stěnu valu tvořila kůlová palisáda, v jejíž blízkosti byly zjištěny sídlištní objekty.