Hradiště se nachází v nadmořské výšce 400 m na trojúhelníkovité ostrožně mezi Vltavou a Hradní strouhou. Na JV straně je chráněno příkrými, místy skalnatými srázy k Vltavě, na SZ a S straně srázem nad Hradní strouhou. Přístupová JZ strana je přehrazena dvojitým pásem valů, zprávy z přelomu 19. a 20. století mluví ještě o třetím vnějším valu, který v současnosti již není v terénu patrný. SV strana hradiště, která je relativně lépe přístupná po opyši od soutoku obou vodních toků, byla zajištěna malým trojúhelníkovitým předhradím, oproti vnitřní ploše hradiště sníženým asi o 10 m. Vnitřní plocha hradiště má tvar nepravidelného lichoběžníka o rozměrech cca 250x200x220x80 m, její povrch je členitý a svažuje se směrem ke Hradní strouze. Hlavní opevnění na JZ straně se skládá z dvou pásů valů vzdálených od sebe 20 m, na S straně se je jejich vzdálenost zvětšuje až na 30 m. Hlavní vnitřní val je dlouhý asi 200 m a přetíná rozšiřující se ostrožnu ve směru SZ – JV. Na SZ straně se původně připojoval ke hraně údolí Hradní strouhy (v současnosti ukončen asi 8 m od této hrany), na JV straně se obloukovitě zatáčí a vytváří zesílené nároží, za nímž se po 50 m rovněž připojuje ke hraně údolí Vltavy. Jeho šířka se pohybuje kolem 20 m. Při budování fortifikace byla patrně využita přirozená terénní hrana či rokle zvětšující se směrem k vltavskému údolí, takže vnější výška valu se zvětšuje z 5 m na S straně až na 8 m v místě JV nároží, vnitřní výška je konstantní okolo 3 m. Od poloviny jeho délky je před valem patrný příkop, jehož hloubka na JV konci dosahuje až 1,5 m a šíře asi 4 m. Rovněž jeho lineárně se zvětšující rozměry mluví pro existenci přírodní rokle, která byla využita jako příkop před hlavní hradbou. První vnější val probíhající mírně šikmo před hlavní linií opevnění zůstal zachován v délce asi 150 m a je na dvou místech přerušen. Tato přerušení by mohla být pozůstatky původních bran, spíše ale vznikla až druhotně v novověku. Na S straně se vnější val zřejmě připojoval k údolí Hradní strouhy, od jehož je dnes jeho pata vzdálena asi 20 m. Na J straně patrně navazoval na výraznou rokli ústící do údolí Vltavy. Výška vnějšího valu kolísá od 1 do 3 m, jeho šířka nepřesahuje 10 m. Mírná terénní deprese před valem může být pozůstatkem příkopu. SV předhradí je od hlavní plochy hradiště odděleno obloukovitým valem, který se na V straně váže na hranu vltavského údolí. Na opačném konci sleduje terénní stupeň nad hranou Hradní strouhy, k níž se původně patrně připojoval. Druhou možností je jeho napojení na dnes již neznatelné opevnění na S a SZ straně vnitřní plochy, které v popisu hradiště z roku 1909 uvádí prof. J. L. Píč. Archeologické výzkumy a nálezy: První výzkum na hradišti provedl v roce 1881 prof. J. N. Woldřich, který se zaměřil zejména na hlavní val na JZ straně. Dvě příčné sondy ukázaly, že opevnění bylo zbudováno z kamene, hlíny a písku. Nálezy propálených vrstev vedly prof. Woldřicha k zařazení litoradlického hradiště k lokalitám s tzv. „spečenými valy“. Nálezy keramiky datují výstavbu opevnění do střední doby hradištní. Další popis hradiště uveřejnil r. 1909 prof. J. L. Píč. V letech 1942 a 1943 nalezl B. Dubský při povrchovém průzkumu hradiště zlomky raně středověké keramiky ve starých Woldřichových sondách, na SV předhradí pak zdobený přeslen z doby halštatské až laténské. Uložení nálezů Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (sbírka Ohrada), Městské muzeum v Týně nad Vltavou (i.č. 5692), AÚ Praha - exp. Plzeň