Hradiště leží v nadmořské výšce 450 m ve strategické poloze na okraji terasy na levém břehu Lužnice. Z V strany je chráněno příkrým svahem spadajícím do širokého říčního údolí, z J strany pak hlubokou roklí vytvořenou bezejmenným potokem. Výškový rozdíl mezi vnitřní plochou hradiště a hladinou Lužnice je asi 50 m. Na přírodou nechráněné Z a S straně bylo hradiště opevněno fortifikací, z níž zůstal zachován vnější příkop a mohutný vnitřní val. Val o celkové délce cca 450 m začíná na J straně na hraně údolí potoka, pokračuje k S až se po zhruba dvou třetinách své délky zatáčí širokým obloukem k V, kde s opět připojuje ke hraně údolí Lužnice. Opevněny byly zřejmě i obě strany chráněné vodními toky, jak to naznačuje nízká valová vyvýšenina sledující na J straně hranu rokle a napojující se v JZ rohu na hlavní val. Výška hlavního valu se pohybuje mezi 5 a 6 m, široký je 15 - 20 m. Na dvou místech je val přerušen vidlicovitými zářezy, kterými procházejí lesní cesty – první se nachází ve střední části západního úseku, druhý v blízkosti JZ nároží. Bez archeologického výzkumu nelze rozhodnout zda tato přerušení vznikla až po zániku hradiště nebo zda se jedná o pozůstatky původní brány (jak přerušení valu u JZ nároží interpretuje J. N. Woldřich). Z vnější strany hlavní val kopíruje široký příkop s plochým dnem, jehož hloubka značně kolísá, místy dosahuje až 3 m. I v současnosti příkop lokálně zadržuje vodu nebo je podmáčený, lze tedy předpokládat, že v době existence hradiště byly jeho obranné možnosti zvyšovány jeho naplněním vodou. Výškový rozdíl mezi dnem příkopu a temenem valu je 8 až 10 m, šířka celého obranného systému se blíží 30 m. Hradiště má oválný až mírně ledvinovitý půdorys o celkové výměře 3,5 ha, jeho delší osa měří 280 m. Vnitřní plocha hradiště není nijak členěna, její V a J strana mírně klesá ke hraně údolí řeky a potoka. Svákovské hradiště je jednodílné výšinné opevněné sídliště vybudované ve strategické poloze nad řekou Lužnicí. Těžiště osídlení lokality spadá do raného středověku, kdy zřejmě vzniklo i opevnění skládající se z příkopu a hlinitokamenného valu, který jeho rozměry řadí k nejmohutnějším fortifikacím v jižních Čechách. Malé množství archeologických nálezů vzhledem k rozsahu prozkoumané plochy naznačuje, že hradiště mohlo být využíváno zejména jako refugium v případě nebezpečí. Nálezy halštatské keramiky dokládají, že tato poloha byla využívána již ve starší době železné, formu osídlení z tohoto období však pro omezený rozsah archeologického výzkumu neznáme. Svákov je klasickou lokalitou s výskytem tzv. spečených valů, o jejichž významu o jejichž významu je dosud vedena diskuse. Archeologické výzkumy a nálezy Svákovské hradiště uvedl do odborné literatury roku 1861 K. Špaček, který uveřejnil jeho stručný popis a podle tehdejšího zvyku jej připsal Keltům. V roce 1880 zahájil výzkum hradiště J. Rychlý, který nechal vykopat několik sond na temeni a u paty valu, v místě nálezu spečeného bloku strusky byl západní val prokopán až do hl. 7 m. Blok strusky vyplňoval okrouhlou dutinu se dnem vydlážděným přepálenými kameny, do níž ústila kolmá šachta vyhloubená do tělesa valu. Spodní část šachty hluboké 6 m byla vyplněna popelem. Rychlý celou situaci interpretuje jako železářskou pec druhotně zapuštěnou do valu, o četných nálezech strusky na jiných místech opevnění soudí, že se jedná o odpad ze železářské výroby použitý jako materiál pro zpevnění fortifikace. Další Rychlého výkopy provedené na vnitřní straně valu nepřinesly žádné nálezy. Další výzkum podnikl na hradišti roku 1895 J. N. Wocel, který nechal rozšířit již existující průkopy valem a provedl i několik nových. Zjistil, že val byl vybudován hlavně z písčité hlíny, v jeho středu však v hl. 5 m nalezl kamennou zeď o šířce 1,5 m, která nasedala na popelovitou vrstvu s uhlíky. O propálených vrstvách a nálezech strusky v horní části valu soudí, že byly vytvořeny za účelem zpevnění koruny opevnění. Wocelova další sondáž u paty SV a JZ konce valu přinesla pouze tři zkorodované železné předměty a několik zlomků keramiky, podle nichž tento archeolog připisuje svákovské hradiště Slovanům. Poslední výzkum na Svákově proběhl v letech 1906-1907, kdy zde J. Švehla nechal vykopat množství menších sond jak po celé délce valu, tak na vnitřní ploše hradiště. Potvrdil existenci „spečených valů“, které na rozdíl od svých předchůdců považuje za stopy požárů vzniklých při dobývání hradiště. Ze Švehlova výzkumu pochází zatím největší množství archeologických nálezů z této lokality. Z menších zlomků byly rekonstruovány tři keramické nádoby, z nichž dvě byly nalezeny na vnitřní ploše hradiště a jedna pochází přímo z valu. Jejich výzdoba tvořená vícenásobnou vlnicí nebo kolkem je datuje do středohradištního období. Z dalších nálezů je třeba jmenovat především rotační mlýnský žernov o průměru 47 cm, železný kroužek, pazourkový hrot šípu a kamenné závaží. Uložení nálezů Husitské muzeum v Táboře (i.č. 552)