Hradiště zaujímá ostrožnu trojúhelníkového tvaru vymezenou od jihu a severu roklemi dvou potoků. Hradiště bylo přístupné z planiny od západu, od níž bylo odděleno šíjovým opevněním. Opyš na východě klesá poměrně pozvolně. Situace na severní straně hradiště je narušena těžební činností. V terénu jsou dosud patrné relikty opevnění, zejména trojité šíjové hradby. Vnější valové těleso je nejméně výrazné (výška kolem metru) a vymezovalo vnější předhradí. Za ním následuje vnitřní předhradí chráněné mohutným šíjovým valem (dodnes vysokým přes 4 m), ale také obvodovým opevněním na bocích. Po celém svém obvodu byla opevněna i akropole zaujímající východní cíp ostrožny. Na styku akropole a vnitřního předhradí se k hlavnímu hradebnímu prstenci připojuje opevnění plochy kolem studánky. Hradiště bylo zkoumáno již v průběhu 19. a na počátku 20. století. Pro poznání hradiště byly rozhodující moderní výzkumy 50., 60. a počátku 70. let 20. stol., které se zaměřily zejména na poznání kameno-dřevo-hlinitých hradeb. Na akropoli hradiště stojí v jádře gotický kostel sv. Jiří, který pravděpodobně měl raně středověkého předchůdce. Život hradiště lze položit do doby od konce 9. do přelomu 10/11. stol.