Hradiště Velký hrádeček leží v nadmořské výšce 560 – 571 m na temeni výrazného osamoceného kopce obtékaného ze S strany potokem Melhutkou, která teče asi 200 m od lokality. Jednodílné hradiště zaujímá protáhlou vrcholovou partii kopce mezi kótami 571,4 m a 569 m, jejíž osa probíhá ve směru JZZ – SVV. Opevněná plocha má ledvinovitý půdorys o délce asi 180 m, její šířka se pohybuje mezi 40 a 50 m. Opevnění se dochovalo v podobě jednoduchého valu o šířce 5 m a výšce do 2 m, jehož obvod měří 395 m. Na nejlépe přístupné V straně bylo opevnění zesíleno o vnější podkovovitý val zbudovaný již ve svahu asi 10 m pod vnitřním valem. Mezi oběma liniemi opevnění se nachází příkop a rovněž nevýrazná lineární prohlubeň před vnějším valem je zřejmě pozůstatkem dalšího vnějšího příkopu. Přerušení obou valů ve zhruba uprostřed J opevnění je považováno za původní vstup do hradiště. Vnitřní plocha je mírně členitá a dominují jí dva vyvýšené útvary (kóty 569 a 571,4 m) ve střední a Z části. Celkový rozsah opevněné plochy je asi 0,55 ha. První popis a plán hradiště pořídil již v roce 1882 J. N. Woldřich, avšak až do poloviny 20. století nebyly z lokality známy žádné archeologické nálezy. Až v letech 1957 a 1961 byly při sběrech na porušených místech a při zjištovací sondáži Jihočeského muzea získány první keramické nálezy, které umožňily zařazení hradiště do doby halštatské. Další keramika zde byla nalezena při povrchových průzkumech v letech 1966 – 1972, 1993 a 1999. V roce 2001 proběhl na hradišti zjišťovací průzkum Prachatického muzea, který přinesl nálezy ze starší doby bronzové, pozdní doby halštatské a raného středověku.