Hřbitovní kaple má podobu drobného kostela o obdélné lodi a věži v ose hlavního průčelí — není orientována (SSZ—JJV) a podélnou osou je kolmá k ose hlavní komunikace. Kaple seskládá z obdélné lodi a hranolové věže v ose hlavního průčelí. Vnější plášť lodi je členěn vždy dvojicí lezenových rámců, pod korunní římsou svedených do obloučkového vlysu. Západní stěna je prolomena vždy jedním obdélným oknem s půlkruhovým záklenkem pro každé z vymezených polí. Severní pole východní stěny je oproti tomu prolomeno dvojicí analogických oken, jižní ze severu oknem a stejně tak zaklenutým vstupem. Šambrány všech oken i vstupu jsou opatřeny pásovým bosováním a osovým klenákem, parapety oken jsou navíc vynášeny schematickými a mělkými konzolkami. Průčelní věž se uplatňuje třemi stranami a je dvouetážová. V základu je členěna lezenovými rámci, které jsou stejně jako u lodi pod korunní římsou svedeny do obloučkového vlysu. Dvě etáže jsou od sebe odděleny jednoduchou patrovou římsou. Hlavní průčelí je v přízemí akcentováno portálovou sestavou, složenou z půlkruhově uzavřeného portálu s osovým klenákem, rámovaného klasicizující edikulou. Ta seskládá z toskánských pilastrů, na které dosedá stupňovitý štít, prolomený slepým okulem. Boční stěny přízemní etáže jsou prolomeny stejnými okny, jaké jsou osazeny ve stěnách obdélné lodě — oproti těm jsou nad nimi vyvedené slepé okuly se zvýrazněnou čtveřicí klenáků. Každá z viditelných stěn prvního patra věže je prolomena půlkruhově zakončeným oknem, analogickým k výše zmíněným. Za velmi těsnou slohovou analogii hřbitovní kaple Blahoslavené Panny Marie v Rudné (1901) je možné přijmout márnici na hřbitově kostela sv. Jakuba Staršího v Tachlovicích (1906). U obou staveb lze předpokládat stejného autora. Za slohově příznačné prvky obou staveb, a tedy hřbitovní kaple Blahoslavené Panny Marie v Rudné u Prahy a márnice v Tachlovicích, lze přijmout obdélná okna s půlkruhovými záklenky a pásově bosovanými šambránami. Dobře čitelným prvkem je taktéž užití obloučkového vlysu. Za nejpříznačnější celek je třeba považovat hlavní portály obou objektů, které jsou tvořeny klasicizující edikulou s toskánskými pilastry a stupňovitým štítem s okulem. Pro obě stavby je ovšem nejpříznačnější souznění a spolu-užití těchto prvků dohromady v jednom celku. Na stavbách tak můžeme sledovat romanizující odkazy (obloučkový vlys), stejně jako odkazy na architekturu kolem a po roce 1600 (pásová bosáž na okenních šambránách) i mladší (toskánské pilastry). Stupňovitý štít s trojúhelným zakončením má své četné analogie na stavbách z druhé poloviny 19. století. Kombinace několika slohově nesoučasných prvků je podstatou neoslohového eklektismu pozdního 19. století. Na takových stavbách docházelo k záměrnému kombinování slohově nesoučasných prvků, a to oproti aplikaci prvků z jedné doby a jednoho slohového a geografického původu (viz např. přísná novorenesance).