Na jižní straně hřbitovní kaple, oddělená pouze uličkou, se nachází hrobka dalších dvou generací Wolfrumů. Ze souboru hrobek je nejmladší a zároveň nejméně okázalá. K dispozici byla v podstatě trojúhelná plocha sevřená úhlem stěny kaple a vnější ohradní zdi hřbitova přerušené boční bránou. Poměrně složitější netypická situace si vyžádala nestandardní řešení. Autor použil osu úhlu jako kompoziční a zcela vynechal vertikální prvky. Terén srovnal pomocí elegantně zaoblených opěrných zídek, a hmota, která vystupuje z terénu díky jeho mírné svažitosti pak je jediným z dálky rozpoznatelným objemem. Na osu rovnoramenného trojúhelníku, přibližně v průsečíku výšek je umístěna kruhová kamenná plocha, na jejíž střed je položen náhrobní kámen. Plocha je přístupná v ose po čtyřech stupních, za náhrobním kamenem umožňuje situace spočinout příchozímu na kamenné lavici. Po obvodu kruhu jsou ještě čtyři přidružené plochy pro kamenné nápisové desky, dvě z nich jsou využité. Rozpoznání konstrukce opěrných zídek brání jejich souvisle dochovaný obklad. Lze tušit vyzdění z cihel nebo odlití z betonu. Rozměrná náhrobní deska je zhotovena z jednoho kusu kamene. Zídky i jejich koruny jsou obloženy přesně zpracovaným monochromním bílým mramorem, sparořez svislých i vodorovných desek přesně navazuje. Nelze si nevšimnout i zaoblení desek v nárožích. Rovněž kamenné stupně, pochozí kruhová plocha, obdélný náhrobní kámen, lavice i nápisové desky jsou vyvedeny ve shodném bílém materiálu. Náhrobní kámen je odzadu přizvednut, má hrany sražené bohatší profilací, jeho hladkou plochu nahoře člení reliéfní nápis „FAMILIE FRITZ WOLFRUM“, ve spodní části obrácená pochodeň. Nápisové desky na přidružených ploškách jsou uchycené ležatou kuželkou. Levá, větší, svrchu zaoblená, je Fritze Wolfruma (2. 12. 1879 – 3. 9. 1943), s připravenými nevyužitými ploškami pro další dvě jména. Pravá, menší, horizontální s uchy, patří jeho synovi Kurtovi (2. 6. 1913 – 14. 5. 1945).