Janáčkovo divadlo

Janáčkovo divadlo je situováno při severovýchodní hranici městské památkové rezervace Brno, na brněnské okružní třídě, vzniklé na místě zbořených městských hradeb. Architektonická a urbanistická koncepce nové divadelní budovy v podstatě vychází z architektonických soutěží z 50. let 20. století. Budova je v exteriéru výrazně ovlivněna klasicizujícím cítěním svého původního tvůrce Jana Víška, s ozvuky doznívajícího socialistického realismu, v interiérech je však již patrná estetika bruselského stylu. Jedná se o solitérní budovu obdélníkového půdorysu s předloženými pilíři v průčelí. Mezi nimi jsou nad vstupy umístěny balkóny s umělecky pojatým zábradlím z tepaného měděného plechu od Evy Zoubkové-Kmentové a Olbrama Zoubka. Boční stěny jsou členěny lesenami okenních travé a nesou arkýřovitě vyložené hmoty bočních jevišť. Zadní průčelí má jednotný rastr oken prolomen řadou lodžií. Nad plochou střechou vystupuje krychlové provaziště. Nosná konstrukce budovy je z monolitického železobetonu s výplňovým zdivem. Hlediště, hrací jeviště a zkušební jeviště jsou zastropeny ocelovými vazníky (příhradovými nebo plnostěnnými). Pro povrchy exteriérů i interiérů byly použity kvalitní přírodní a technické materiály (kámen, dřevo, ocel, sklo a hliník). Fasáda budovy je obložena bulharským mušlovým vápencem a šluknovským syenitem, na sokl byla použita liberecká žula, okenní stěny jsou tvořeny nosnou ocelovou konstrukcí s hliníkovými rámy a venkovní dlažby byly původně žulové a asfaltové. V interiérech byly uplatněny např. exotické dýhy - leštěný íránský jilm a turecký ořech. Budova je položena na kamenné podnoži s ochozem, kde jsou umístěny podstavce pro figurální výzdobu - sousoší Aloise a Viléma Mrštíkových, navržené Vincencem Makovským a realizované Stanislavem Hanzíkem a v roce 1964 umístěné nad hospodářským vstupem na východní straně stavby, kamenná skulptura moravské orlice od Olbrama Zoubka, osazená na levé straně schodiště před hlavním vstupem krátce po dostavbě divadla a bronzová socha Leoše Janáčka od Stanislava Hanzla, odhalená v roce 1975, umístěná po levém boku hlavního průčelí. V souvislosti se stavbou divadla byly provedeny rovněž úpravy jejího nebližšího okolí - předprostor s vodní nádrží a fontánou, terasy a osázení zelení. Značných výškových rozdílů terénu staveniště bylo využito k výškovému členění jednotlivých provozních prostorů. Hlavní vstup do divadla se nachází ve zvýšeném přízemí a je přístupný po schodišti ze strany dnešního Moravského náměstí, vedlejší vstupy do budovy, včetně vstupu pro zaměstnance a vstupu do bývalé restaurace jsou situovány o úroveň níže a hospodářský vstup pro divadlo i restauraci, včetně vjezdu do podzemních garáží jsou o další úroveň níže. Vstupní a společenské prostory jsou rozloženy do tří podlaží, vzájemně propojených halou a dvěma volnými jednoramennými schodišti. Hlavním společenským prostorám divadla dominuje rozlehlá vstupní hala se sloupy z bílého umělého mramoru a slavnostním dvouramenným schodištěm propojujícím přízemí s 1. pořadím. Hlediště je uspořádáno jako stupňovitý amfiteátr ve dvou pořadích se dvěma pořadími postranních lóží a postranními balkóny v 1. pořadí o celkové kapacitě 1383 diváků. Hrací jeviště o šířce 24 m, hloubce 21 m a výšce 25 m je vybaveno točnou o průměru 18 m a má tři pomocná jeviště. Celková plocha jevišť je 1500 m3. Před portálem jeviště, širokým 15 m a vysokým 10 m je situováno orchestřiště pro 90 hudebníků a 30 členů sboru s vertikální pohyblivou podlahou. K provoznímu vybavení divadla náleží zkušebny pro orchestr (90 hudebníků), sólisty, pěvecký sbor (120 zpěváků) a balet, doplněné zkušebním jevištěm s orchestřištěm a nahrávacím studiem. Dále šatny s vlastním hygienickým zařízením, společným vždy pro dvě jednotky a rozsáhlé technické vybavení: malírny, sklady, dílny a strojovny. Budova má vlastní transformační stanici s příslušnými elektroústřednami a akumulátorovnami. Velké prostory, zejména hlediště, jsou vytápěny i klimatizovány pomocí vzduchotechniky. Součástí divadla byla rovněž restaurace, kavárna a klub zaměstnanců s celkovou kapacitou 300 míst, umístěné v suterénu. Kapacita divadla je 700 - 800 zaměstnanců a 75 zaměstnanců restauračního provozu. Celkový obestavěný prostor je 137 233 m3 a celkový schválený náklad vč. nepředvídaných výdajů činil 103 480 943 Kčs. Novostavba divadla tvořila od počátku jeden provozní celek s dnešním Mahenovým divadlem (tehdy Janáčkova opera). Interiér budovy doplňuje několik uměleckých děl: busta Leoše Janáčka od Miloše Axmana původně umístěná na osu vstupního prostoru, gobelín s motivem lišky Bystroušky od Aloise Fišárka umístěný ve vestibulu, keramický reliéf od Idy a Vladislava Vaculkových dekorující čelní stěnu původního klubu umělců a barevné vitráže z hutního skla od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové osazené v oknech na podestách obou bočních schodišť. V roce 2003 byla ve foyeru odhalena busta Ivo Váni Psoty od Nikose Armutidise. Budova Janáčkova divadla slouží od svého otevření opernímu a baletnímu souboru Národního divadla v Brně, kromě toho je rovněž pravidelně využívána souborem zpěvohry NDB pro reprezentativní operetní a muzikálová představení. Dále, vzhledem k absenci velkého koncertního sálu, slouží pro pořádání symfonických koncertů a hudebních festivalů Filharmonie Brno.